Pouta rodinná..

Tiše se pousmála, těšila se na to, až se s ním setká, upřímně nijak nedoufala, že by se tohoto momentu od posledně kdy dožila. V tomto temném světě nebylo nic světlejšího než právě tento moment pln radosti, zároveň i jakéhosi smutku, kterého se nemohla zbavit. Byl to pocit, který jasně ukazoval na to, jak hluboko jej nechala klesnout, přesto všechno se však nemohla ubránit svým citům, které jejímu srdce dovolili roztát a se k němu rozeběhla a jak svými pažemi, tak i křídly jej objala, jakoby ho snad i chtěla chránit. Synu... Snad i slza by upadla, ale radost tu slzu smutku tlačilo zpět.

.

.

Nedovedla by mu asi zcela dokonale popsat, jak sama pohřbila svého syna a přežila jen díky vílám a stromu života. Ano, Finnian byl skutečně mrtvý, dokud jej ona sama nevzkřísila. Takovou moc jí dala právě sama smrt, se kterou se poznala a leč ji má, ne, že by jí ráda využívala. Calebe.. tolik otázek, zjistit jejich odpovědi naráz by nemuselo být v této situaci to nejlepší, ačkoli musím přiznat, že noční les má své kouzlo, nemyslíš ? Popravdě ji spíš více zajímalo, jak on dovedl přežít, je z něj teď rostlý mladík, pohledný. Mohla se zeptat, kolik barbarů zabil, kolik kouzel umí, kolika králům lil tavené zlato do krku, ale prostá otázka postačila. Jak jsi tohle všechno přežil ?

Na jednu stranu celá tahle smutná příhoda byla srdcervoucí pro starostlivou matku, na druhou stanu jeho moc vzrostla, síly se mu dostalo takové, aby zabil svého otce a ona toužila trošičku po tom, aby jí tu sílu ukázal. Jediné, co potřebovala byla troška hecu. Tak odlož pejska a dáme si souboj. Ukaž mi, čemu jsi se naučil. Usmála se na něj, aby přeci jen věděl, že celá tahle věc byla myšlena z nadhledem. Věřila, že její syn dospěl v muže schopného se o sebe postarat, řeči jsou jedna věc, ale co čin ?

Pravda, že byla jedna věc, kterou milovala a to byly rovnocenné souboje. Minulost chtěla nechat za sebou a proto se nad jeho řečmi o otci nepozastavovala... byl přeci mrtvý a tak taky zůstane. Nebudu rozhodovat o životě a smrti, nepřišli jsme se na našem prvním setkání snad zabít, ne ? Začala se chichotat a aby ho popíchla k útoku, nebo alespoň obraně, mávla prudce křídly, nejednalo se o kouzlo Renge, které tak ráda používala, ale neměla daleko od jeho vyslovení, Tohle máchnutí jen zvedlo prach který se ostře linul proti Calebovi, samozřejmě se nejednalo o nic zásadního, proto i kdyby nic neudělal, neublížilo by mu.

Usmála se, když viděla kouzlo pokročilejšího učení, moc dlouho to netrvalo a mohla konečně použít svá milovaná křídla. Renge. Vypadalo to, že její syn si dává záležet na dramatičnosti a popravdě se jí to i líbilo, efektivita je důležitá. Tak jako tak, její protikouzo s tlakovou vlnou bude sympatizovat. Netrvalo dlouho a v místě setkání se vyvrátilo pár stromů. Ona však ale na nic nečekala a vzlétla do vzduchu, což bylo ale příliš brzy a chvilku se kymácela ve větru, který jí znemožnil provést daný útok.

Pár máchnutí křídly celou nerovnováhu vybrala, ale to všechno přesně v moment, kdy se křídlem nevyhnula projektilu, přesto, že křídla byla tak velká, i bolest v nich byla cítit. Nerv jí projel až do krku, ale pomohlo jí to zbystřit a to přesně v moment, kdy se proti ní rozletělo hejno vran. Musela letět. A tak se vznesla co nejrychleji k nebesům, jenže s křídlem to nešlo tak hladce, jako vždy. Když už jí první vrána skoro dohnala, otočila se střemhlav a letěla přímo proti zemi, kde stál její syn. Když ty hraješ tvrdě, budu taky. Exterminus. Začal se kolem ní tvořit obal díky kterému proletěla mezi vranami. Oheň spaloval okolní vzduch, jenže křídlo jí nedovolilo zaujmout takovou rychlost, kterou by požadovala.

K zemi dorazila tvrdě, ale díky vranám jen pár metrů od svého syna. Při vyšrkábání se z utvořené díry byla vystavena post účinkům kouzla. Hlava se motala a nějakou chvilku trvalo, než se vzpamatovala a viděla jeho samotného, jak se také snaží sebrat na své nohy. Postaví se před něj, když už i on sbírá své síly a usměje se. Jsem na tebe pyšná rychlé reakce a mocná síla. Ty nebudeš úplný čajíček... Příště zkusíme souboj bez kouzel. Usměje se a protahuje se a svá křídla.

Potěšila se, když viděla, že se oba poměrně dodělali. Není třeba železa. Beze zbraní, jen tvé pohybové dovednosti. Když ale přešlo na vážnější téma, přitáhla si k sobě blíže křídlo a kontrolovala díru, dostávala se postupně z mdlobného stavu. Nejsem si zcela jistá. Popravdě na zjištění údajů sama pracuji. Synu, smráká se, měl by jsi jít domů dříve, než bude noc. Zdali mě někdy budeš ještě hledat, zeptej se víl. Párkrát křídly máchla a když věděla, že se ve vzduchu udrží sama, začala plachtit na poryvech větru směrem do svého úkrytu.

.