První hra - Regis

Už nějakou dobu házela kameny do hluboké řeky. Nesnažila se o co nejvíce žabiček, to by ani na této rozbouřené řece nešlo, ale brala ty největší kameny a házela je do řeky tak, aby se voda rozstříkla na všechny strany. Zasraní elfové a Dur ještě chce, abych se s nima paktovala. Nikdy ! Zakřičela a hodila minimálně šedesátikilový kámen do řeky s mocným řevem. Jakoby snad zapomněl, co nám udělali. Pomyslela si a házela kameny dál a dál, jakoby ji snad svaly nebolely.

*U řeky člověk narazí často na nevšední věci. Na bytosti běžné, vzácné a zakleté, na krásné scenérie, na inspiraci z tekoucích vod. Nebo na démony s improvizovaným rybářským prutem.
Tedy, na démony s kouskem dřeva, na který navázali provázek, a na ten připevnili ubohou žížalu.
A tak se vcelku vysoký štíhlý muž s pečlivě upravenými dlouhými vlasy schovanými pod jednoduchou cestovní kápí, na kterém by na první pohled jeho démonická podstata nebyla znát ani v nejmenším, přimotal k řece.
Sedl si a rozmýšlel strategii. Rybolovnou, jakou jinou. Když v tom uslyšel něčí křik. Ohlédl se. Ve vzdálenosti, kam bez námahy dohlédl, stála nějaká drobná žena u vody a té vodě srdnatě spílala.
Podle proporcí...trpaslice? Ale nemohl si být jistý. Měl však náladu na nějaký ten společenský kontakt, a tak k ní vykročil.* Dobré odpoledne, milady! *uklonil se a smekl klobouk.
Jenže žádný neměl, a tak si jen mávnul nad hlavou. Jinou rukou, než v které držel klacek se žížalou, protože se té žížaly sakramensky bál.*

*Regis měl někdy reflexy naopak rychlejší než mozek. Tedy, alespoň jeho magická stránka. Ve vzduchu ten kámen zastavil. Všiml si, že trpaslice zavřela oči. Asi by nebylo zrovna moudré jí ukázat, že má čest s něčím víc, než jen s blbcem s žížalou na prutu, takže předpokládal, že ho její kámen musel trefit. Rozpohyboval ho tedy znovu a mrskl si ho mezi oči. Vydal bolestný zvuk, který zněl jako něco mezi vyděšeným svištěm a kocourem na trampolíně. Čůrek krve mu sjel kolem nosu z obou stran jako nějaké módní válečné pomalování.* Zvláštní způsob pozdravu, musím říct, *zakřenil se na ni.*

Pootevřela oči a když viděla, že je relativně až na trochu krve osoba celá, usmála se a mírně zčervenala, červeň se ale nerovnala té, kterou měl on po obličeji ? Jsi v pořádku ? Tedy aspoň.. živý ? Podívala se na jeho uši, které ze dlouhých vlasů vystupovali a ke všemu tomu štěstí nebyli špičaté, tak jako tak to byl ale kdokoli jiný, než trpaslík... musela se mít na pozoru. Omlouvám se, nemyslela jsem to tak. Běžně sem totiž nikdo nechodí. Řekla s poměrně posmutnělým výrazem a přistoupila k němu blíže, nemusela si ani klekat, byla vysoká jako on, když seděl. Byla spíše lilipután a to i mezi trpaslíky a když už jiný trpaslík, řekne druhýmu trpaslíkovi, že je malý, něco je sakra špatně.

*Regis si přiložil ruku ke krku, jako by si chtěl nahmatat tep. Ale neznal to správné místo, a tak se mu to nepodařilo. Pozvedl obočí a zkusil to druhou rukou na ruce. Prutem u toho šermoval docela zvláštně. Žížala se mu vyšvihla na úroveň obličeje a on vykvikl a prut pustil. Pak se otřepal, narovnal se a snažil se tvářit důstojně.* Vypadá to, že jsem zcela na živu! *zahlásil jí s úsměvem. A to už se přibližovala k němu. Zvláštní. Poprvé viděl trpaslici se červenat. No, pravdou je, že se s trpaslíky nikdy moc nestýkal, ale stejně mu to přišlo jako vzácný pohled. Když se k němu přiblížila, připadal si divně, tak si čapnul na zem.*
V pořádku, chápu, reflex. Taky jsem se mohl ohlásit z větší dálky. Mohl jsem být kdoví co. A kdybych byl cosi nebezpečného, nějaká zákeřná zvěř, jednala byste správně, *pousmál se a na půl oka slídil okolo a hledal v trávě svou zákeřnou zvěř uvázanou na klacíku.* Taky jste tu kvůli rybám? Otázka trochu od cesty, ale doufám, že jo! Jinak bych se cítil fakt nepatřičně, že tu rybařím sám.

Ehm, no.. vlastně.. Nechtěla mu pokazit radost, ale už dlouho nikoho neviděla rybařit stylem hodu do dálky kamenem. Spíš se sem chodím zklidnit. Vzpomněla si na důvod, proč sem vlastně přišla a zatnula ruku v pěst, jakoby snad před sebou viděla Dura a slyšela ho to říct znovu a jen se napřáhnout a dát mu pěstí ! Ale kdyby následovala svou vizi, muži by zřejmě teklo víc krve, než by chtěl. Ještě jednou se ti omlouvám, nechtěla jsem ti... Zastavila se a zamyslela nad svými slovy. Tedy vám ublížit. Nikdo jí nikdy netykal, její oslovování spíš znělo něco jako.. hele pískle! Pohni cvrčku ! Nebo.. Kdyby jsi byla chlap, na to mezi tvejma nohama by se ani ryba nechytla. Nejsem zvyklá, že je někdo zdvořilí. Můžu vám pomoci na nohy ? Nebo se vám tady na zemi líbí ? Usmála se a dala ruce v bok. Je hodně sebevědomá a z jejího postoje to šlo cítit.

Země není špatná, ale díky, jste hodná. Konverzace plyne líp, když je z očí do očí, *mrkl na ni Regis. Připadala mu milá. Lidi... lidi jsou vždycky tak milí, dokud je někdo nedožene na jejich "limit zaslepení", jak si to sám démon pojmenoval. On sám bral všechno, co nebylo démon ani zvíře, jako "člověka". Šetřil si tím místo v mozku. Všiml si, jak zaťala ruku v pěst. A jak přeskočila z tykání do vykání. Křivě se pousmál.* Pokud to není příliš smělé, smím se zeptat, co vás tak rozlítilo? Ne, že by mi do toho něco bylo... *uvolněně si lehl do trávy a zadíval se na nebe, ale pak si vzpomněl, že tam někde je ta ž í ž a l a, a tak se zase vymrštil do sedu, jako by ho něco kouslo.* Ale z vlastní zkušenosti vím, že svěřování se pomáhá. A komu se lépe svěřit než cizinci, co se neprokecne společným známým - protože žádné nemáme - a neodsoudí vás - protože v tom není emočně zatažen a je naprosto neutrální? *pobízel jí. Jeho úsměv trochu zjemnil. Chtěl slyšet její příběh.*

Jeho slova kupodivu nebrala jako urážku na svou výšku a to byla velmi vztahovačná, ať už se jednalo o cokoli. Připadal jí zvláštní, svým způsobem vyvinutější, než každý omezený člověk, který se kdy v tomto temnotemném světě narodil. Co mě rozlítilo ? Takové slovní výrazy se ještě používaj ? Zarážela se nad jeho chováním, protože v dnešní době slušnou osobu najít je větší zázrak, než když trpaslík najde v dole diamant. Myslím, že vy zřejmě nepochopíte zášť chovanou vůči špinavé zrádcovské špičatoušácké kur... potvory. Natáhla se na trávu vedle něj a koukala do nebe, jako kdyby v proplouvajícím mračnu hledala obrazce, které si dokresluje její mysl. Támhle pluje had, veverka, meč, jednorožec, který žere draka, rybí penis... tedy cože ? A vy ? Vy máte nějaká ta.. vnitřní tajemství ? Niterní pocity způsobené traumatickým dramatickým příběhem ? Rozhazovala všude rukama a vypadala, jakoby zfleku mohla hrát hlavní roli na prknech Safroeonského divadla. Možná ani nečekala, že by jí něco sdělil, zeptala se pouze ze slušnosti.

*Špinavé, zrádcovské a špičatoušácké? Ta první dvě přídavná jména by dokázal přiřadit k lecčemu, to třetí ale jasně ukazovalo, na koho má jeho malá společnice takovou zlost.* Zajděte do detailů. Co my víme, třeba jsem chápavější, než vypadám? *prohodil se zájmem. Její otázka ho trošku zarazila. Tajemství...jistě. Niterní...pocity? Jak je pozná od normálních pocitů? A jsou vlastně-* Jsou vlastně pocity opravdu v nás a z nás, nebo je to jenom podvědomá snaha napodobit to, jak je ostatní projevují, a na logickém stavění založená lež? *dořekl nahlas. Nečekal, že mu odpoví, nu, ale třeba bude překvapen. To Regis ostatně ve světě smrtelníků býval často. Proto ho ostatně tolik upřednostňoval před astrálním světem. Ale...v astrálním světě... měl chuť se v té chvíli nahlas rozesmát, ale vzpomněl si, že tam někde je žížala na útěku, a to mu to pomohlo potlačit.*

Nakrčila úsměv a založila ruce na bujná prsa. Nezacházím do detailů s lidmi, které neznám, ne nadarmo se říká, nechoď do lesa s prvním chlapem, co ti nabídne cukrkandl. Což je ironie, protože cukrkandl se tomu co oni nabízí vážně říkat nedá. Vypálil na ni řečnickou otázku. Věci, které nesnášela na světě byli tři. Elfové, kuřecí žaludky s bramborem a zbytečně složité otázky, na které neexistuje odpověď a nebo je její odvykládání na tři další století. Místo toho, aby okamžitě vypěnila se však jen pořádně protáhla a podívala se mu do očí, měl je zajímavější, než by čekala. Říká se, že v zrcadlech do duše se dovede odrazit podstata bytosti a vypadalo to, že ta jeho mají příběh, který by mohli vyprávět, ale je zahalený v mlze jeho očního bělma. Filozofické kecy milují na hradě, jestli si chcete popovídat o neurčitu, můžete tam vyrazit, mile rádi vás tam ještě oškubou o celý vaše jmění. Usmála se a věnovala opětovný pohled nebi.

Pak je tedy dobře, že nejsme v lese. Ale chápu, že vám jazyk asi nerozvážu, *zasmál se.* Otravují vás takto muži často? *zeptal se místo toho. Zajímaly ho poměry v trpasličí společnosti. Teda... Regise zajímalo všechno. Skoro všechno, ne úplně všechno, ale výjimky nebyly časté. Ostatně, proto tady byl. A taky proto, že...no, protože mu zkrátka a jistě za pár hodin bude u stolu klepat vidličkou hladový pán a čekat na svou pečenou rybu.* Není o co oškubávat, upřímně. A věřte mi, těch, co mi na moje kecy odpovídají, už jsem si užil dost, *odvětil pobaveně. Poslouchal odpovědi, vedl disputace tolik, tolik let... v astrálním světě. Desetiletí? Staletí? Regis a Regis a Regis se dohadovali, Regis se do toho vmísil, za to Regis stál stranou, Regisův hlas překřičel Regisův hlas a Regis s Regisem a Regisem a Regisem se stejně nikdy neshodli a Regisovi to bylo jedno. Slastně přivřel nad tou vzpomínkou oči. Nebo to možná bylo bolestně. Kdoví. On netušil, ale nějaký pocit to v něm vyvolalo.* S kým mám vůbec tu čest? *zeptal se tiše po chvíli mlčení.*

Nakrčila nos, jakoby zacítila něco páchnoucího, podobné věci ale dělala vždy, když se chystala projevit svůj názor. Vy toho o trpaslících asi moc nevíte, že ? Jednoduše řečeno. Když je žena trpaslicí, má tvary, mnohdy i plnovous, zajímají muže jen dvě věci. Jak dobrýho peče divočáka a jakou ji má pod sukní. Nebudu lhát, je to někdy těžký, ale mám nad sebou takového anděla strážného, jak by řekl každý věřící. Mluvila o Durovi, jakoby s ním byla pořád za dobře, nemohla prozradit jeho jméno, vědělo by se, že je jeho nástupce a toho faktu by mohl nesprávný člověk v nesprávnou chvíli nesprávně využít. Nejsou to kecy, ale chápu, že tak někdo svoje myšlenkový pochody nazvat může, ačkoli se divím, že po tý ráně kamenem do hlavy tam ještě nějaký máte. Nepotrpěla si na spisovnou mluvu a nač taky ? Nikdy to nepotřebovala, takže vlastně nedovedla sama rozlišit, co je spisovné a co ne. Abych vám ale rozkryla tu mlhu neznáma, jsem Thaletelin. Poslední trpaslík z rodu Mondarre. Prohlásila to hrdě, ovšem pyšnil by se tím snad jen samotný napůl mrtvý strom stojící uprostřed rozpálených políček. A vy ? Nezdáte se mi místní. Pocházíte z Qeentreenu nebo odjinud ? Vždycky bez problému dovedla poznat Safroeonce od cizinců a tenhle byl ukázkový případ. Styl mluvy, oblečení, úprava. Pane, vy budete asi z daleka..

*Regis ji poslouchal se zaujetím, ne však s překvapením. Pro démona nebylo pohlaví důležitý koncept. V astrálu se na to nehledělo a ve světě živých si mezi tím arbitrárně vybírali a přepínali. Ale nebyl mezi smrtelníky poprvé. Věděl moc dobře, jak důležité pro ně je, čí genitálie mají jaký tvar, a s kým se můžou spářit.* Zní to těžce. Jsem rád, že máte někoho, kdo vám pomáhá. *Překvapivě to nebyl prázdný sentiment, pro jednou..* Slyšel jsem, že láska je jako válka - v obou se může všechno, *nadnesl.* Konina. Nikdy jsem neviděl logiku v projevování chtíče násilím a neodbytností a prostě chováním se jako kretén. To už jsou rovnou dvě věci, co se nemůžou, *dodal k tomu svou regisovinu. Vzpomněl si na to, jak studila kamenná zem, kam ho přivázala ona. Jak se po něm odpor plížil..jako žížala. Nechutná natahující se žížala na provázku lezla v trávě nedaleko od nich. Regis se celý zježil, když ji uviděl. To zvíře v něm probouzelo to nejhorší.
Probudilo ho z toho až její představení se. Natáhl k ní ruku k potřesení.* Regis von Ferzestein, k vašim službám, *sdělil jí jméno, které si pro sebe vybral.* Jsem zdaleka. Ale můj pán žije nedaleko, *vysvětlil.* Jsem povoláním sluha.

Nějak si nedovedla představit, že by se někdo dobrovolně nechal zaměstnat jako sluha, ale každý se nějak život musí. V tom případě chápu vaše slova o tom, že by vás neměli o co oškubat. Poprvé se snad zamyslela nad rozvinutější otázkou, ovšem na ni odpověděla překvapivě jednoduše. Láska pro každého obnáší jiná kritéria. Lidé takoví jsou, všechny bytosti takové jsou a mentalita, když to nejde silou, půjde to ještě větší silou je sice stupidní, ale nabývá úplně jiného rozměru. Protáhla se a vzpomněla si na Dura, nehodlala se mu za tu poslední scénu omlouvat, ale muž jí dodal nějakým způsobem nový elán a měla sto chutí si to s ním jít teď vyřídit a půjde ! Hned teď ! Máte dlouhé jméno, jakoby snad pocházelo ze vznešeného rodu, ale tady nikdo neví, cápek z nejdelším jménem u nás je rád, když si kvůli hladu nemusí na konci měsíce lízat bláto z podrážky. Tak jako tak, budu vás tu muset ponechat, mám ještě nějaké to vyřizování na plánu, tentokrát bez házení kamení. Usměje se a zvedene se z trávy, která jí doposud tvořila příjemné lóže.