Hřbitov

*odesla jsem ze zamku s tim ze me strazny doprovodil. Avsak jen na okraj hrbitova. Dal jsem chtela jit sama. Nesnasela jsem kdyz porad za mnou nedo byl. Jak stin. Jak osklivy stin ktery me nenecha byt. Na hrbitove jsem pochovala svuj stary odev a i backurky jednoho z mych deti. A samozrejme i kousek Anema. Kus jeho bilych vlasu. Sesunula se k zemi kdyz prisla k nahrobku na kterem bylo vyryto 'Khaella' mohla se jmenovat jakkoliv jinak ale.. jeji stary zivot je nenavratne pryc. Nosila drive obycejne vesnicke saty a vlasy mela v jednom zapletanem culiku. Nyni? Bohate zdobena cerna roba a vlasy slozite vycesany. Na hlave ji sviti korunka a na rukou prsteny. Na krku ji visi tezky zlaty sperk s rubiny a smaragdy. A tehdy ji stacil jen obyčejný maly zlaty prstynek na jedné ruce. I ted by dala cokoliv jen kdyby mohla aspon zahlednout sve deti. Vymenila by vsechno zlato a sperky a drahy kocar aby je jeste jednou mohla pochovat. Jak je to dlouho? Osm let? Jiste musi byt jiz velci a Downie musi branit Twinky. Jen at uz na trun usedne pravoplatny kral a ji necha byt*

*Khaella nebyla v tu dobu jediná, kdo si na tom hřbitově nechával plést barevné odlesky do vlasů zapadajícím sluncem. Leč tady každý byli asi z nějaké jiné pohnutky, princezna a Démon sebe stáli sotva deset metrů, každý u jiného hrobu.
Tedy, Regis jich měl víc. Nebyly to jeho hroby, to dá rozum. I když, některé možná byly... Nicméně, na ty se podívat nepřišel. Pán mu dal náruč svíček a poslal svého věrného s "nákupním seznamem", aby obešel hroby jeho příbuzných, zapálil tam svíčku a odříkal u nich modlitbu. On sám neměl čas.
Dnes byl samotný Regis oblečen v tmavě zeleném plášti, vypadal ve své obvyklé dlouhovlasé dlouhánské mužské formě a na hlavě měl cylindr.
Musel by být nedémonsky slepý, kdyby si nevšiml, že ta žena, co jí tam dělal společnost, byla bohatá. Kdeže jenom bohatá. Setsakra bohatá. Pohyboval se mezi lidmi dost dlouho na to, aby to vyčetl z oblečení a účesů - na to bohové ta korunka, to už by bylo jasné i idiotovi. Ale neslyšel o ní, nepoznal ji. Když naposledy byl mezi lidmi, tato žena nejspíše ještě nebyla na světě, a teď, když je tu znovu, se tady ještě, řekněme, nezabydlel.
Dřepl si ke hrobu a začal rozsvěcet svíčku. Notoval si u toho modlitbu. Ten, komu byla určena, z toho nejspíše moc nadšený nebyl, neboť v tu ránu zavál vítr a vzal démonu klobouk. Cylindr letěl směrem k ženě a zastavil se o její nohy.
Regis se usmál a vykročil k ní.*

*modlila sr za svuj tehdejsi zivot ze nevnimala jestli nekdo byl na hrbitove. Vetsinou ji lide skladali komplimenty a pochvaly. Chteli aby se primluvila u bohyne aby meli lepsi zivot. Navedla je vzdycky do jeji svatyne. Vzpominala na den kdy videla Downieho a hned po nem Twinky. Jeji sladke deti. Ani nevedi kdo ona je. Videli ji naposledy kdyz jim byly dva roky. Pak se o jeji nohy otrel cylindr. Vzala ho do rukou a vzhledla a videla muze blizici se k ni. Nemela z toho muze dobry pocit ale nesmela byt nejak neslusna. Ocistila cylindr a podavala mu ho.* "myslim ze vam neco odletlo" *mluvila klidne a mile. Praminky vlasu ji take litali ze strany na stranu a ona jen marne vlnite praminky davala z obliceje* davejte si na nej pozor. Mohl by ulitnout uplne *usmivala se na nej a pak si dala ruce pred sebe a spojila je*

*Regis pokývl a převzal si od té ženy svůj klobouk. Ten si nasadil, jen aby si ho vzápětí smekl a vysekl dramatickou úklonu.* "Děkuji mockrát, madam," *usmál se na ni, blaženě nevědomý, koho to má vlastně před sebou.
Všiml si, že jí z účesu vylétávají pramínky, a nejspíše ji štvou. Zvedl ruku a vypadalo to, že se chce podrbat na hlavě, ale ve skutečnosti si z vlasů vylovil sponu. O tom, že to nebylo vylovil z vlasů, jako spíše z temné hmoty, kterou byla jeho omezená zhmotňovací moc, raději pomlčet.
Natáhl k ní ruku se sponkou. Byla decentní, tenká, černá. "Vy jste mi zachránila Ferdu...ehm, můj klobouk, tudíž jsem vám zavázán. Malý dar na naše větrné problémy?" naklonil hlavu na stranu a přátelsky se zasmál. Sám si vlasy svázal do copu, aby mu tolik nelítaly, a vzhledem k tomu, že je měl po zadek, by na tom byl jindy ještě hůř než ona.*

*na jeho uklonu protocila oci a pak se jen falesne usmala* Khaella. Tesi me. *predstavila se a kdyz ji podal sponku s prekvapenim v ocich ji prijala* zda se ze jste mi zachranil zivot *usmala se a praminky si sepla. Jiste vetrne podminky.* zda se ze je nekdo nerad kdyz sem nekdo chodi co? *koukla na nahrobek a pak k zemi. Nakonec se k nemu pootocila aby si ho mohla prohlednout. Kdyby mel belejsi vlasy...* skoro bych si vas spletla s mym... *cim? Cim princezno? Byvalym muzem? Nedoslo ke svatbe. Umrel* ... s mym byvalym *zasmala se a pak se prohledla. Nakonec se zadivala k nebesum. K te tmave modre hmote co na ni vidi tisice svetelnych skob ktere jenom cekaji az se nekdo narodi aby mohla jedna skoba spadnout.. aspon u ni to tak bylo* reknete... mate přání? *koukla na nej* myslim jakekoliv. To ktere byste si pral kdyby padala hvezda. Kdyby nic neexistovalo proti tomu aby se to prani vyplnilo. *jeji oci odrazely nocni oblohu a na blede kůži by se snih mohl stydet za svou barvu. Vypadala jako Smrt. Bila postava v cerne robe. Ve zlate kleci veznena.*

*Dobře, teď mu to seplo. Možná neznal tváře královské rodiny, ale jeho pán nežil pod kamenem, a Regisovi se občas dostaly do rukou noviny, takže to jméno poznal. Ano, dvě osoby se mohou přirozeně jmenovat stejně. Ale bohatá dáma s korunkou, která se jmenuje stejně jako princezna? Řekněme, že to vzbudí zvědavost.* "Já jsem - " *vyslovil jakousi bez tréninku nereplikovatelnou cize znějící a dlouhou zkomoleninu, ze které by si leckterý fanoušek jazykolamů trhal vlasy,* "- ale pro přátele Regis, *mrkl na ni.
Všiml si jejího pohledu. Strašně záviděl démonům, kteří dovedou nahlížet do lidí, kteří ovládají taje hypnóz, telepatií a iluzorních triků. Byl přirozeně neskutečně pátravá a zvědavá bytost. V té chvíli ho skutečně zajímalo, jak vypadal ten člověk, kdo to byl, jaký byl. Jak by reagovala, kdyby znal jeho tvář a před jejími zraky by ji zkopíroval a proměnil v ni tu svou?
Ale naštěstí pro princeznu a dost určitě i naštěstí pro Regise, tohle tento démon neuměl. Nemohl o ní zjistit nic víc, než co mu sama řekla, nebo co dala fyzicky najevo a od mohl vydedukovat.
Zaklonil hlavu k obloze. Působil se svou výškou a náhlou strnulostí jako sloup v cylindru. Její otázka ho zaujala. Znal však jen jednu odpověď.*
"Přál bych si, abych se naučil opravovat střechy, a aby lady Mofralle konečně přistoupila na svazek," *pověděl prozaicky. Co by si démon mohl přát, než splnit dvě přání svého pána, která stále ležela na Regisově stole rozpracovaná?
A on...
On...
On...? Co vlastně?*
"Přál bych si něco si přát," *hlesl zamyšleně. Obrátil se na ni.* "A co vy?"

*zasmála se a zároveň se podivila když řekl jakousi zkomoleninu a jazykolam v jedno. Už se bála ze ho bude po zbytek dne oslovovat jen 'hej pane' naštěstí se představil tak že by si to mohla i zapamatovat.* moc mě těší Regisi. Zajímavé jméno. Odkud pochází? *sedla si na blízkou lavičku a pokynula mu aby si přisedl. Pak na něj koukla a viděla jeho možná až zamyšlený výraz* byl to chirurg řekněme. Měl ledově bílou pleť a vlasy zrovna tak. Jeho oči připomínali studnici ledu. Stejně prázdnou a stejně tvrdou. Vyžíval se v pitvě lidí a rád je kuchal a zkoumal. Jmenoval se Anemis. Umřel když se narodili naše děti. Downie a Twinky. Jsou to dvojčata. *pak se koukla k zemi a pak pokračovala* je to šest let co jsem je neviděla. Nevím ani jak vypadají nebo jestli žijí. Tam v tom hrobe jsou jejich bačkůrky, a Anemovi vlasy. Pochovala jsem svůj starý život. *zavřela oči a koukla pak na něj a usmála se* pokud mate problém se střechou není problém. Do pár dnů budete mít u svého příbytku muže kteří vám opraví úplně cokoliv. *pak se zamyslela nad druhou jeho části* máte slečnu a čekáte na její vyjádření? *to jediné ji mohlo napadnout. Když ovšem uslyšela že by jeho přání bylo si něco přát... podivila se* každý má nějaké přání. Jakékoliv. Moje přání je žít aspoň na chvíli tak než jsem umřela. Než jsem se znovu stala zlatým ptáčkem ve zlaté kleci. *ano.. Tak by se popsala. Jinak to ani nejde*

*Regis se uculil.* "Vlastně z elfských krajů, vyrůstal jsem tam," *odvětil.
Počítá se začít tam existovat jako "vyrůstat" někde? Tam si vzal své jméno. Po čase zmutovalo. Po ještě delším čase si začal říkat Regis. Možná někdy přestane. Kdoví. Přisedl si k princezně a přehodil si nohu přes nohu. Když mu vyprávěla o svém zesnulém partnerovi, přikyvoval.*
"Zní jako velmi zajímavý člověk," *prohodil,* "soucítím s vaší ztrátou. Možná ho trochu připomínám vzhledem, ale vy jste mi naoplátku jeho popisem teď připomněla moji...družku. Bývalou. Zesnula. Ale kuchání lidí, to si také užívala... možná by si byli bývali s panem Anemisem rozuměli," *dodal. Přivřel oči.* "Downie a Twinky jsou velmi zvláštní jména," *poznamenal a jemně se usmál.* "Neztrácejte naději. Šest let není pro Safroeon tak dlouhá doba. Jsem si jistý, že máte velkou šanci dozvědět se jejich osud, a doufám, že se s nimi i shledat."
*Poté bylo chvíli ticho.* "Kéž by to bylo tak snadné, ale děkuji," *pousmál se. Nebylo jasné, jestli mluvil o střeše, dámě nebo přáních.* "Já nemám svá přání...plním ta ostatních. Možná mohu i to vaše," *řekl tiše.*

poslouchala ho a přikyvovala Ano. Možná by si rozuměli. pousměje se a otře si slzu z oka. Šest let není dlouhá doba? Pane.. za šest let jsem prošvihla jejich dětství. Neviděla jsem je vyrůstat a ani jsem neviděla jak se Downie stará o Twinky. Jestli se o ní stará. Věřím že jednoho dne je oba dva uvidím, a oni nebudou vědět kdo jsem. A asi to tak bude správné. Tak to osud chtěl. usměje se na něj a pak skoro automaticky bez přemýšlení mu vzala jeho ruku mezi své dlaně a stiskla ho. Ne moc. Na to neměla sílu, spíš jen.. povzbudivě. Každý má přání Regisi.. wow, řekla mu jménem? Ha, zapamatovala si to jméno! To je úspěch. Pak se na něj koukla a usmála se Přání jsou od toho že mohou splnit a nebo nemusí. V tom je přeci to sladké nevědomí o nich. pak ho pustila a dala mu zpátky jeho sponku. Takže pramínky co jí drželi se zase dali na volný průchod. Vlály jí po straně kudy zrovna vál vítr, pak se ale nepřestávala na něj dívat Pokud bys mi mohl opravdu splnit přání, tak by to bylo, aby tys měl své přání. Ať je to volnost, láska, nebo nová střecha stále se usmívala na něj a mluvila stále klidně. Pak se zadívala do nekonečné řady hrobů. je zvláštní, kolik tajemství skrývá hřbitov. Jsou tu tisíce nevyřčených životních příběhů, snů a přání.

*Regis si poupravil cop.* "Jak jste se vůbec rozdělili...? Pokud vás nebolí o tom mluvit," *zeptal se, pokud možno jemným tónem. Pak posmutněle přikývl.* "Pardon. Máte pravdu. Bral jsem to z trochu jiné perspektivy." *Z perspektivy někoho, kdo žádné dětství nikdy neměl, kdo se už zrodil více méně dospělý. Málokdy se vlastně pozastavoval nad tím, jak krátké a ošemetné lidské životy jsou, a kolik škody může napáchat, když je vystavíte odloučení v mláděcím stádiu. Princezna mu stiskla ruku. Její teplý dotek ho docela překvapil. Očima tiše sklouzl na jejich propojené dlaně. Byl to zvláštní pocit. Málokdo mu kdy projevil...sympatie. Natožpak fyzicky. Kdo by se dobrovolně dotýkal démona? Ale hmatové vjemy jeho fyzické schránky ho velmi zajímaly. Tolik různých textur, teplot, kontextů...
A lidská kůže byla jedním z nejzajímavějších, co mohly jeho prsty zkoumat.*
"Jste laskavá," *usmál se na ni trochu pobaveně. Díval se, jak jí vlasy svobodně poletují. Opatrně, pomalu, aby ho když tak zastavila, jí zasunul jeden z pramínků za ucho, aby jí nepadal do očí.*
"Někdy mě to až přehlcuje. Docela se to podobá tomu, jaký je člověk uvnitř. My v sobě máme taky spousty příběhů a snů, které v nás zemřely," *pousmál se smutně. Její poznámku o přáních schválně přešel, jeho podotknutí o její laskavosti patřilo i k tomu.* "Měla byste čas a náladu si popovídat mimo toto pietní a smutné místo? Už zapadá slunce. Nechtěl bych tady být, až zapadne zcela," *navrhl zlehka.*

zamyslela se nad odpovědí. Popravdě ani nevím. Myslím že jsem omdlela, a jak jsem omdlela, tak nějak musel umřít. Když jsem se probrala byl mrtvý. Ležel nehybně bez dechu uprostřed Zátoky naděje a já se svými malými dětmi musela dál žít aspoň dva roky. Pak mě našla hradní stráž a já nechala děti odnést pryč jedním mužem. koukne na něj a pak se pousmála to se nic neděje. U elfů je jasné, že nerozeznají čas. Žijí déle než my lidé. ano. Měla ho za elfa. V démony nevěřila a na trpaslíka byl moc velký. A jako víla nevypadal. Já a laskavá? Zasmála se Chytl jste mě mimo mou zahradu. Tam laskavá nejsem. pousmála se a když jí dával ten jeden pramínek za ucho tak jen nehybně seděla, aby mu nijak nepřekážela. Nad jeho teorií o snech a příbězích.. koukla na něj a znovu mu chytla jeho dlaně Jenže my máme šanci je ještě říct. My ještě ano.. Dokud žijeme a dýcháme, máme šanci je říct. Všechny ty sny a příběhy.. pak jak řekl že už zapadá slunce tak se vyděsila. U všech svatých.. rychle vstala a upravila si účes šaty i šperky. Pak se na něj koukla a dala mu své smaragdové náušnice Vezmi si je. Buď jako připomínku dnešního večera, nebo je dej té slečně o kterou se snažíš usmála se na něj a pak už slyšela jak za ní jdou strážný. Nechtěla s nimi jít. Kdy budete mít čas? Můžeme se sejít kdekoliv. I u nás na zámku. zasmála se a už slyšela z dálky hlasy volající její jméno Co kdybychom se tedy potkali za svítání u lesíku elfů? A teď mě omluvte prosím.