Padlý kmen

Z paláce odešla tak nějak nalehko. I když.. Měla na sobě jednoduché rovné šaty ve světle modré barvě, přes sebe měla kabátek v bílé barvě. Vlasy tentokrát měla jen volně rozpuštěné a vlnité. Korunku měla na hlavě a místo princezny vypadala spíš jako víla. Šperky nechala doma a vyrazila k padlému kmeni v Qeentreenu. Nebylo to daleko a pomocí teleportace to bylo takřka hned. Seděla na lavičce u padlého stromu a přes okraj mostu koukala na tekoucí vodu. Bylo to kouzelné a i podzimní atmosféra byla úžasná. Nebylo horko a ani zima. Bylo akorát. Přemýšlela jestli doopravdy ten Regis přijde nebo ne. Třeba si z ní jen dělal legraci a ona tu bude sama. I když.. ne že by jí to vadilo... Měla ráda samotu. Nikdo jí neobtěžoval a neslyšela dokola samé 'Princezno! Princezno! Jasnosti kde vězíte?' tady mohla být sama sebou. Sundala si korunku a položila jí na okraj mostu. co by se stalo, kdyby spadla? Přestala bych být princeznou? Kdepak... Tu korunku pak předáš královně budoucího krále. Do té doby jí musíš mít.. nasadila si jí opět na hlavu a zasponkovala aby lépe držela. Pak vzhlédla k nebi. Bylo úžasné. Právě se stmívalo a na obloze vyskakovali první hvězdy a z modré oblohy se stávala rudá

"Dobrý krásný večer," *ozvalo se za ní. Démon obešel lavičku a s úsměvem si přisedl k ní. Zněl poklidně a docela potěšeně. Na rukou měl rukavice a na sobě tmavý kabát.* "Jak se vám daří?" *optal se na začátek. Měl by teď být se svým pánem - ale nebyl. Jeho instrukce dovolovaly trochu kreativní volnosti.* "Jste docela daleko od domova," *odtušil jemně.*

jakmile zaslechla pozdrav na dobrý večer tak se i lekla Dobrý večer i vám drahý Regisi usmála se na něj vřele protože už ani nemyslela že by doopravdy přišel Pomalu jsem přestávala věřit že doopravdy přijdete zasmála se a pak na něj koukla Sluší vám to. I když bych zvolila světlejší kabát. a pak si všimla že nemá klobouk. Koukla pak k zemi a sundala z hlavy těžkou korunku a položila jí na lavičku vedle sebe já se mám celkem... celkem dobře. Už. A vy? stále se pousmívá a následně vzhlédla na oblohu Naučila jsem se teleportovací kouzlo. S ním je to všechno rychlejší zasmála se a pak na něj koukla Dnes nemáte klobouk? Ulítl vám? Jinak se omlouvám za to jak rychle jsem musela odejít. Strážný už tam na mě hulákal jak na slepici na dvoře

"Myslíte? Šla by mi třeba béžová k očím?" *zasmál se a zazubil se.* "Vám to jinak taky moc sluší," *dodal tiše a jeho široký úsměv se změnil v šibalské pousmání.* "Omlouvám se, pokud jsem se zpozdil. Práce mi nedovolila přijít dříve, ale spěchal jsem," *sklonil zrak.* "Rád slyším, že se máte dobře. Co stojí za tou změnou k lepšímu, pokud se můžu zeptat? Pokud je to moc osobní, omlouvám se," *vyzvídal.* "Mně se podařilo opravit tu střechu. A v té chvíli se rozhodlo, že se přestěhujeme jinam," *zasmál se.* "Takže vy jste vlastně čarodějka?" *Koukl na ni nazpět, pobavěně.* "Ferdu jsem nechal doma. Když jsem vycházel, foukal vítr. Ještě by mi potvora vážně utekla. Na ty klobouky dneska není spoleh," *přehodil si nohu přes nohu.* "Něco takového si strážný může dovolit?"

zasmála se a pak na něj koukla myslím že červená by byla hezčí pak se na něj koukne a pokrčí rameny co kdybychom si tykali? Mimo palác nejsem princezna ale jenom holka. Vidíte i korunku jsem si sundala. pokusí se usmát a když se zeptá tak na něj koukne třeba proto... že jste tu. pak se zasměje nad tím jak opravil střechu a měli se přestěhovat můžu se zaptat, dal jste ty náušnice té dámě, které se dvoříte? Pomohlo to trochu? teď vyzvídala ona. když jí řekl že je čarodějka... tak si začala hrát s prstýnkem na ruce asi v sobě mám nějakou moc. Říká se to o mě. Jsem přeci jen dcera bohyně zasměje se a pak se pobaveně zasměje když mluví o klobouku myslím, že by ten klobouk někdo sebral a podal ho majiteli sledovala ho jak si přehodil nohu přes nohu a pak přikývla Ano. bohužel může. Stále jsem princezna pod vládou bohyně a jejího panáčka. Až nastoupí právoplatný dědic trůnu bude to za mnou a já už nebudu dále princeznou. A co vy? Bydlíte nedaleko?

"Tak dobrá. Řekl bych, ať na tykání pozvedneme číše, ale jsme na suchu..." *ďábelsky se pousmál a natáhl ruku dozadu za sebe,* "ledaže bychom nebyli!" *Nesl láhev kvalitního vína.* "Nepřišel bych přece s prázdnou," *mrkl na ni. To, že jen předstíral, že si láhev při příchodu odložil za lavičku, a doopravdy ji prostě vytvořil, šlo samo sebou. Regis byl improvizátor.* "Samozřejmě, skleničky," *zarazil se a pousmál se. Podal si dvě čisté skleničky opět ze stejného místa.* "Dáte si se mnou? Pokud ne, nemusíte se bát, že bych se urazil. Nebo, že bych tu nedej bohyně pil sám," *dodal. Projel si rukou vlasy.* "Inu, nechtěl jsem to specifikovat, když jsme se poznali, ale...nejsem to já, kdo se jí dvoří. Souvisí to s mou prací. Jsem komorník. Ta slečna je milá mého pána, na kterou jsem mu pomáhal udělat dojem. Ty náušnice pomohly prolomit ledy. Jsem vám...ti, jsem ti moc zavázán," *usmál se a vděčně kývl. Pak se na ni zvědavě zahleděl.* "Dcera bohyně? Páni. Tomu říkám zázemí," *pousmál se pobaveně. Poté ovšem zvážněl.* "Asi to nebude tak skvělé, jako to na první pohled zní, tuším? Máš s matkou dobrý vztah?" *zeptal se.* "Ne každý člověk by mi ten klobouk podal. Ale to je v pořádku. Jsi důkaz, že se díky němu můžu seznámit se spoustou zajímavých přátel," *usmál se na ni. Sledoval nebe, poklidný, ale zvědavý.*

*překvapením zatleskala jak kdyby se mělo jednat o nějaký cirkusový trik* Řekla bych že jsi ty skleničky vytáhl pomocí triku z klobouku, ale Ferdu jsi si nevzal s sebou *jdeš do sebe děvče... dokonce si i pamatuješ jména. Pak si nechá nalít* to že nosím korunku na hlavě neznamená že si sem tam nedám skleničku. Nakonec si s ním cinkne* pak tedy na tykání a přátelství *jakmile jí prozradí že je komorník svého pána ale že náušnice splnily svůj účel usměje se* tak tedy aspoň že byly k užitku. *pak se na sebe podívá a pokrčí rameny* bohužel. Já připravená nebyla a tak nemám nic na oplátku za víno. Velmi se omlouvám pane *poslední větu pronese až moc důležitě a nakonec se zasměje* omlouvám se. Moc se směju. Ale jde to samo. *pak ovšem přišla řeč na to jaké to je být dcerou JÍ.* upřímně... je to dost vysilující. V jeden den je to hodná maminka která by udělala první posledni, a v den druhý jsem vlastně vězeň na zámku. *zadívá se na oblohu na třpytící se hvězdy a na jasný měsíc jež září celou svou silou při úplňku* každý kdo má vychování by klobouk  zvedl. Já věřím, že kdyby mě takto klobouk upadl tak bys mi jej také podal  *aspoň si to myslela, a raději se napila vína.* docela teplá noc že ano? *koukne na něj* chceš být komorníkem svého pána? Chci říct,  mohl bys být na daleko lepší pozici... umím si tě představit v obleku na hodinách tance. Třeba *pokrčila rameny jako kdyby vše bylo snadné*

*S úsměvem si s ní přiťukl.* "Trik by se mi býval hodil, když jsem se je sem snažil přinést nepoškozené. Podařilo se mi rozbít tři záložní po cestě," *přiznal se smíchem. Tedy, do takové míry, jako se dá přiznat něco, co vlastně je celé od základu lež. Na svou obranu ale považoval vyrukovat s tím, že je démon, za něco ještě horšího.* "Já moc pití neholduji, ale sklenička sem tam nikomu neuškodí," *přikývl.* "A nemusíš se omlouvat. Navíc není pravda, že nic na oplátku nemáš. To, že si se mnou povídáš, je dost," *zazubil se na ni. Smál se s ní.* "A směješ se moc hezky," *mrkl na ni vzápětí. Pozorně ji poslouchal.* To mě mrzí. Vím, jaké to je být uvězněn... Moc ale neznám zdejší poměry, legendy a zkrátka to, co by měl každý obyvatel vědět. Tak mi odpusť, pokud se ptám hloupě, ale kdo je tvůj otec? Máš vůbec otce? Myslím to tak, potřebuje bohyně partnera, aby stvořila dítě? Mluví ze mě zvědavost," *Regis trochu sklonil pohled a mírně se zarděl. Pak se upřímně rozesmál.* "Nejsem tolik nespokojený se svým životem... leč máš pravdu, tančím...ďábelsky dobře," *uculil se křivě,* "jak jsi to věděla?" *smál se. Pak si povzdechl.* "Ne, tohle je to nejlepší, co jsem si mohl přát. Můj pán mě zvedl z ulice. Budu mu zavázán až do poslední minuty," *usmál se.* "Navíc jsem během své kariéry měl i jiné pány a paní a mnoho z nich se ke mně chovalo mnohem hůř a dávalo mi mnohem horší pracovní podmínky a menší plat."

*jak ji rekne ze stihl rozbit tri po ceste tak se zasmala* to se divim, ze jsem te neslysela prichazet *kdyz si to tak uvedomi tak i ona moc nepije. Proto si mysli ze ta lahev by ji vydrzela nejmene na rok. Pousmeje se te predstave* ani ja moc nepiju. Pri hostinach pri kterych jsem musela být pritomna jsme radeji ani nepila. Pak uz ani nejedla. Kral me tak poslal do komnaty a ja nemohla byt vice spokojena *pokrci rameny a pak se na nej zadiva. Na jeho kompliment se usmala a doufala a ze v nich nebude pokracovat. Pak kdyz zacal mluvit o legendach tak se usmala a oprela se o lavicku a radne se napila* nikdo nevi jak to tenkrat bylo. Rika se ze muj otec byl právě kral. Proto mi dali na hlavu korunu princezny a ten titul o ktery jsem se neprosila. Traduje se, ze kral byl tak dlouho na trunu vlastne od zalozeni Safroeonu az do nedavna proto ze si ho oblibila bohyne a spolecne s vilami mu dali vecny zivot. Cekalo se az se narodi pravy dedic trunu aby mohl usednout a spojit Safroeon a Qeentreen dohromady jako jednu zem a te pak spolecne se svou kralovnou vladnout. Jenze po cela staleti se nikdo takovy nerodil. A tak kral Joffrey byl na trunu porad. Az kdyz se pred 20 leti objevila na obloze kometa bohyne vedela ze uz nebude dlouho trvat a opet se uvelebi do sve svatyne a tak bude konecne odpocivat. A tak pred nekolika mesici zemrel kral. Bohyne mu vzala jeho nesmrtelnost a ceka se az princ Finnian nastoupi na trun. Vim to jmeno od ni. Jinak ne. Mela jsem byt jeho kralovnou ale nastesti me pasovali na dceru krale takze bych byla jeho sestra. *nakonec se na nej podiva po odvypraveni legendy o Velkem trunu. Poslechne si jeeho vypraveni jak skveleho ma pana a usmiva se* tva loajalita vuci tvemu panu musi byt ohromna. Zavidim tvemu panu a i tobe. Mas nekoho kdo se o tebe postara. *usmivala se vrele a nakonec mu stiskla ruku* vypadas jako tanecnik. Proto jsem to rekla. *pak na nej koukne* velmi me mrzi chovani tvych predeslych panu. Kez bych ti umela pomoci. *a opravdu ji to mrzelo. Tolik by si prala aby mel lepsi minulost. Najednou si uvedomila jak strasne sobecky musi znit. Skoro mu ru place nad rim jak je tezke byt princeznou a on mel takovou minulost.*

*Regis se zamyslel.* "Proč, ale proč? Proč by si bohyně 'dělala' dceru, pokud z ní neplánovala udělat královnu, a zároveň, pokud jsem to správně pochopil, čekala na úplně jiné dítě, až se narodí a dospěje, aby mohla jít do své svatyně a odpočívat?" *Technicky a zcela vědomě teď vlastně zjišťoval informace o svém nepříteli. Bohyně chraň, aby proti bohyni něco osobně měl, ale mizerný stav existence jeho druhu a klasické působení náboženských artefaktů na démona, to už byly argumenty nejít všeobjímající Hitelfíně do náruče. Pak se usmál.* "Není co závidět, věru, měl jsem prostě jen obyčejné štěstí," *stiskl jí ruku nazpět.* "A co ty? Tančíš?" *zeptal se jí. Pak se na malou chvilku zamračil, aby posléze s úsměvem zavrtěl hlavou.* "V pořádku. Lituj ty, kdo si nemohou pomoct v současnosti, ne ty, kteří to už mají za sebou. Navíc, já něco vydržím," *snažil se ji zase rozveselit. Byla to náhodou pravda! Opravdu toho vydržel dost a zvláště ona, baronka, to otestovala důkladně. Hlavou mu probleskl její pitevní sál a tma, tma, tma. To Regis napomenul Regise, ať se sakra vzchopí a nepřehrává si to. Zvláště ne v blízkosti čarodějky. Těm se nedá věřit. Dost dobře to může být telepat a dozvědět se z asociací nepozorného démona více než jedno sladké tajemství.*

*pokrčila rameny nad jeho otázkami* opravdu nevím Regisi. Možná se jen nudila tak si řekla že se na chvíli zabaví.. *opravdu nevěděla. Vždyť vlastně nad tím ani moc nepřemýšlela. Bylo jí tak nějak jedno proč byla na tomhle světě. Důležité pro ni bylo že někde tam venku na ní čekají její děti. Pak se zamyslela nad větou co řekl.. štěstí.. co je vůbec mít štěstí? Když jsi na dně a pak zázrakem vstaneš.. je to štěstí? Nebo je to osud? A kdyby štěstí doopravdy bylo.. nemělo by ho mít všichni?* já na štěstí nevěřím. Já věřím v osud. *pousměje se a když jí také stiskl ruku usmála se víc a pak na něj koukne* tančím. Jsem princezna. Musím umět tancovat *zasmála se a pak následně se trochu podivila, proč se zamračil. Nakonec když řekne o to aby se litovalo lidí kteří si to zaslouží... znovu zavrtí hlavou* Když nebudeme litovat ty, které byli jednou v nouzi.. jak si můžeme být jistí, že do té nouze nepřijdou znovu? Třeba tvůj pán umře.. a co pak? Proto lituji tebe a všechny co už v nouzi byli. *usmála se na něj a přesunula se z lavičky na kraj mostu aby si mohla prohlédnout plující řeku*

*Démon jenom zamručel a pokýval. Bohové byli nepředvídatelná stvoření. Nejspíše za tím ale něco víc bylo, nicméně on už do princezny ohledně toho nehodlal rýpat. Zdálo se, že o tom neví o moc víc než on.* "Jak se štěstí liší od osudu?" *zeptal se pobaveně. Pak si s úsměvem povzdechl.* "Pravda, to, co mám, můžu ztratit. Ale nejsem na tom tak bledě, ani když o něj přijdu. Mám dvě ruce a hlavu na krku. Práce se najde," *zazubil se.* "Jsi soucitná bytost. To je moc hezké," *podotkl. Pak... pak vstal a položil skleničku.* "Když tedy oba tančíme..." *Narovnal se, tiše si odkašlal, dal si jednu ruku za záda, uklonil se a druhou natáhl k princezně.* "Smím prosit?"

zamyslela se. osud je něco co ti bylo předurčeno, ale štěstí? Je to nevyzpytatelné. Nikdy se na něj nemůžeš spolehnout. Je to prchavé, stejně tak jako smůla. Osud ti nikdo nevyvrátí. I kdyby se snažil, takže...? nechá to vyzník jako otázku ale sama odpovědět už dál nechce. Usmála se nad tím jak hezky si to vyložil Ty jsi zase skromný člověk až teď se zamyslela jestli je to člověk.. pokud nejsi člověk, ale elf tak se moc omlouvám.. začne tak nějak nervózně plašit. Když byla u mostu a zaslechla jak jí požádal o tanec usmála se a koukla na něj. Pak se též uklonila a ruku mu podala Bude mi potěšením, pane

*Regis se rozhodl riskovat a stáhl si princeznu do tanečního držení.* "Ne, nejsem elf," *prozradil jí pobaveně,* "i když je pravda, že jsem se u nich narodil," *broukl.* "Představujete si nějakou hudbu? Jak rychle mám počítat doby?" *optal se jí s úsměvem. Byl rád, že je démon těch nejvyšších hygienických standardů, když měl princeznu takhle blízKo sebe. Chtěl dělat dobrý dojem. A když mu řekla, jak rychlý tanec si představuje, začal ji vést.

*usmivala se kdyz ji dal vedet ze neni elf. Dala si praminek za ucho a pak na nej mrkla* chces si o tom popovidat? O tve minulosti? *zkusila to. Chtela byt jeho pritelkyne. A pratele by si meli pomahat a hlavne by tu pro ty druhe meli byt.* kdybys chtel si popovidat... vis kde me najdes. Chci tu pro tebe byt kdyby cokoliv. *lehce se na nej opet usmala a pak sr zamyslela nad otazkou* valcik. Vzdycky jsem milovala jeho lehkost a vznesenost *musela znit jako klasicka slechticna. A to nechtela. Pak ovsem kdyz zacal vest, nechala se. Tanecnimi kroky jez znala zpameti ani nevnimala ze tanci. Zadivala se mu do oci a nechala se unaset jejich barvou a hloubkou.. Nakonec po pár tancích a po pár dialozích se s ním rozloučila. Šla cestou kolem hřbitova kde položila luční kvítí na hrob svých dětí i svého milovaného Anema.*