Hospod či krčma

*Do krčmy se přiřítila jako hurikán, teda ona si to nemyslela, ale když dveře políbili zeď a na ní se upírali očí lidí jak za barem tak i u stolech musela, uznat, že to bylo přehnané teda na elfa, jenže před nima jen pokrčila rameny a zamířil k jednomu stolu. Její chůze byla tichá a celkově se pohybovala jak se k její rase patří. Vypadala prostě jako správný elf, až na její vzhled, což trochu ničila malinká lebka uprostřed čela a tetování táhnoucí se jí po tvářích.  Kožené kalhoty obepínajíc její dolní část byly lehce roztrhlé na kolenou a špinavé, ale ona si z toho nic nedělala. Dneska hodlala pít,, konečně měla všechno hotové a peníze co měla připnuté na pásku kolem jejího boku se těšily až budou utracené. Plácla sebou do rohu krčmy a objednala si jednu zdejší specialitu, někteří by to přirovnaly ke kořalce, jen měla pár přísad navíc.  Po očku sledovala dění v té malé místnůstce, zrak jí padl na jeden stůl kde se hrály karty a rozhodla se, že za chvilku se k nim přidá a zjistí jaké má štěstí. Na dívku a hlavně na elfa, neměla zábrany hrát takové hry a utratit celé jmění. Když se před ní objevil pohárek s pitím, kývla pouze hlavo a pak okraj položila ke rtům a nechala tekutinu naplnit její hrdlo.*

*V pití alkoholu se mohla vyrovnat několika mužům v hospodě. Ne jednou se dostala do uprostřed pro ni ne tak zábavné hry, kdo vydrží nejvíce. Tyhle jejich hloupé hry, hrála jenom protože z toho pak něco měla a ne cena útěchy to nebyla jinak se těm smradlavým budižkničemům ani nepřibližovala. Tohle pití pěkně v koutku krčmy pro ní byla značka ideál. Zrovna po stole rozhodila své bylinky, aby si tu příchuť té kořalky ještě více ochutil ale podle sebe, když se otevřou dveře, snad by ani nezvedla hlavu, kdyby se na pár vteřin nerozhostilo ticho či šeptání, modré oči zabodla do trpaslíka, který si to mířil k baru. Lehce nakrčila pihovatý nosánek i si tiše pro sebe odfrkla. Byla to celkem odvaha vstoupit někam kde většina byli lidé či elfové, kteří jak mají ve zvyku nenávidí všechny kromě sebe a to byl případ i Ineyt. Ruce však nechala na stole i když jí konečky prstů brněly po pocitu držet v nich jednu ze svých zbraní, ale nakonec je zaměstnala při třídění bylinek, avšak oči z trpaslíka ani na vteřinu nespustila.*

*Musela se sama pro sebe pousmát, když si v hlavě opakovala, aby se chovala jako pouhá bylinkářka, nepotřebovala moc pozornosti a podle všeho ani ten trpaslík když měl stejný nápad se posadit do rohu místnosti. Škoda, doufala, že se posadí někam pěkně na světlo. Chtěla vědět, kdo z obecenstva, první propadne vzteku a začne zábava, ale takhle se toho podle všeho asi nedočká.* Proč si myslím, že trpaslík co navštíví hospodu plnou elfů a další havěti co nemá ráda váš druh buď jde na sebevraždu nebo to tu rovnat ze zemí? A nebo se rozhodl proti sobě poštvat co nejvíce lidí co to půjde. * Její hlas byl pevný a nepřipomínal žádný sladký hlásek který by měl k dívce patřit snad už prostě z principu. Přestala si hrát s lístkama a okvětními lístky na stole a ruce spojila jenom proto aby se protáhla. Promluvila na něj jen z jednoho důvodu, chtěla vědět proč tu je a co má v plánu.*

Třeba jen proto, aby se najedl a napil. Nemám zájem to tu rovnat se zemí. Mám mnohem lepší zábavy, než bořit bary a zabíjet lidi na potkání. Což ovšem ty, podle toho jak vypadáš, ten přesný pohyb rukou a obezřetnost, která je obdivuhodná, ale pro elfa typická, ty oči..Jeho hlas a následný úsměšek prořízl ticho místnosti. Všiml si jak pár opilých pitomců vstalo. Ty v tom máš zkušenosti, že ? A pokud chceš mluvit s někým, kdo je starší než ty, měla bys k němu jít. I vás učila matka uctivosti, i když je to člověk, nebo trpaslík.Připravil si kladivo. Atmosféra houstla, byla podobně hustá jako guláš, který dojedl a stále houstla. Tady bude za chvilku pár mrtvol.

Na vašem území nemáte krčmy? *Zeptala se, jakoby jí to zajímalo, přesto si jenom potřebovala do někoho rýpnout a on byl pro tento večer skvělé oběť. Když se však pár lidí zvedlo sama se narovnala, ne z důvodů, co těm opilcům lítalo v hlavě, ale pokud se něco pokazí ona i když by ráda, nechce být ve středu. Za tohle zaplaceno nemá tak proč si přidělávat rány, kterých má už tak dost.* Nevím, co tím myslíš, jsem pouhá bylinkářka vidíš *Kývne hlavou směrem ke svým bylinkám. Někteří by tomu uvěřili ona však věděla, že on jí na to neskočí. Ale proč to nezkusit.* V pořádku, tahle vzdálenost mezi námi mi naprosto vyhovuje, ale pokud hledáš někoho kdo oplývá uctivostí, tak myslím, že tady ho těžko najdeš, i když těch pár lidí by rádi byli v tvojí přítomnosti *Na tváři se jí objeví úšklebek, který schová za džbánkem pití.*

Máme. Ale Já jsem tady za určitou inspirací. Nebudu přeci chodit tak daleko. Zasměje se Nebuď vtipná. V bylinkách se možná vyznáš, ale to, že máš flek od krve na krku a na lemu šatů, přesné pohyby ruky a to, že jsi oblečená spíše do lehčího stylu, který musel být drahý,hah, těžko by sis na to jako bylinkářka na toto vydělala. A ještě jedna věc Sleduje tři muže, co se k němu blíží. Bylinkářka by si do krčmy nebrala dvě dýky, které jsem kdysi ukoval pro jednoho ušáka, který měl dcerku. Tu rytinu poznám. I to tetování. Ineyt.zvedne se a začne se smát.Tak kdo bude první? HEH?

Inspirací? Vau, to musí být opravdu užasná inspirace když tě donutila zajít až sem *Zakroutila hlavou. Inspirace. Jasně, každý tomu říká jinak. Někdo třeba jak naštvat nejvíce lidí a někdo inspirace, ale brát mu to nemohla i když vlastně mohla, ale nechtělo se jí. Ťukla konečky prstů o stůl, silněji než chtěla a tak jí to trochu zabolelo, ale nic na to neřekla. Byl až moc všímavý a to se jí nelíbilo. Jednou rukou si zajela ke krku a hledala tu šmouhu od krve. Druhou začala sbírat bylinky zpět do svého váčku. Co jí však donutilo zvednou tak prudce až židle spadla na zem byli jeho poslední věty. Zatnula ruce v pěst ale do stolu tentokrát nebouchla. Zlostně se podívá na tři muže, kteří se vydali k trpaslíkovi. Všichni tři však ucouvli a nechali jako správní hoši dámu jít první. Rychlým a rázným krokem přešla tu vzdálenost mezi ní a trpaslíkem.* Ani se nedivím, že můj otec byl bídák a spodina elfů, když šel k trpaslíkům. *stála těsně před trpaslíkem. Jednu ruku položenou na rukojeti dýky ale přesto nebyla připravena zautočit. Věděla, že se mu nevyrovná, ne takhle, ale tak moc jí štvalo co řekl.* Nevím, co ti o mě můj otec řekl, ale moje jméno nemáš právo říkat. *Její oči se stáhly do uzké linky. Vypadala jak kočka, která se chce vrhnout na myš.*

Tyhle dvě dýky, mu ležely doma snad od doby, kdy si je pamatuji. Takže bud je chtěl prodat nebo se s nimi zabít, ale při nejlepší byl na všechno zbabělec. *Stisk na rukojeti povolí, ale stále z ní ruku nesundává. Mohl si to všechno vymyslet. Vždyť není těžké najít informace o všem co žije a myslí. Přesto, že si tohle nalhává sobě, nějaká její část, mu věřila, jenže byla pohřbena velmi hluboko.* Jediná smrt může být ta tvoje *Zamumlá si pro sebe, ale poslechne jej. Posadí se zpátky na židličku, ale už se nenapije. Přešla jí chuť. Teď měla chuť opravdu někoho zabít. Vybít si tu zlost. Myslela si, že se svojí rodiny zbaví, ale oni se sní potáhnout až do její smrti, jako škůdci.* Máš pravdu, slouží mi opravdu výborněChceš je zpátky? Proto jsi je zmínil? *Sleduje každý trpaslíkův pohyb. Ignoruje pohledy ostatních, jakoby tam ani nebyli. Nedala by je. Ne bez boje. Byly pro ní až moc sentimentální i když by to nepřiznala ani sobě na tož jemu.*

*Pokrčila rameny. Ani ona nevěděla na co by je měl, ale znala lidi, kteří by rádi chtěli věci vracet a k tomu ona nebyla jejich pravým majitelem. Sledovala jeho počínání s kladivem a protočil očima nad reakcí některých lidí, když se ozvala rána. Jak snadno, je rozhodí kladívko. I ona byla rozhozená, ale ne ze zbraně nýbrž z něho a z toho že věděl více než bylo dobré.* Proč je chtěl? *Skočila mu do řeči. Jenže on pořád mluvil a když jí začínal přirovnávat k jejímu otci, dělalo se jí špatně. Ne ona není jako ona. Není zbabělec a už vůbec nějaký ubožák.* Nepřirovnávej mě k němu. Ani špetka ve mě není mu podobná. *Zavrčela, tak moc mu chtěla jednu vrazit, ale snažila se ovládat. Nepotřebovala mít v patách i trpaslíky. Stačilo jí těch pár lidí, co jí chtěli svléknout z kůže.* No spíš je otázka, jestli ti odpovím, ale prosím zkus to *Vybídla ho mávnutím ruky. Potřebovala je nějak zaměstnat. Už to klepání do stolu jí nepřišlo, jako něco co jí má udržet klidnou. Nelíbilo se jí, jak byl v její přítomnosti klidný i když to byla jejich povaha.*

*Poslouchala ho. Nakonec obě dýky položil na stůl před sebe a při jeho povídání, jakoby to byla pohádka, krčila nos. Ani se nedivila, že ho otec nezabil, neměl na to. A popravdě teď když nad tím uvažovala napadlo by to jenom hloupého člověka zaútočit na trpaslíka zbraní, kterou udělal* Dar pro mě? *Překvapeně se na něj podívala. Jednou rukou sjela po svém tetování, měla ho na tváři od nepaměti myslela si, že je to jenom sentimentální věc od rodičů. Druhou přejela po runách na dýkách, nikdy si toho nevšimla a pokud ano nedávala tomu žádný význam.* Myslíš toho e... *Zase mu skočila do řeči a zase byla ním přerušena. Divila se že mu to nevadilo, ona by hned vypěnila.* Ono ani se nedivím, e na nás čumí, když si elf povídá s trpaslíkem. *Zamumlá a vzhlédne rychle k osobám, které myslí. Přišli jí povědomí, ale nemohla je v té své hlavičce přiřadit. Bylo tolik lidí co jí nenáviděli.* Něco mí říkají, ale přesně ti to neřeknu. Ale zatím bych z nich strach neměla. *Pokrčila slabě rameny, přesto ruce položila na stůl ke svým dýkám.*

*Dala na jeho radu, už protože ty postavy neměla v dobrém úhlu pohledu a on na ně viděl mnohem lépe. Neměla šanci, ani na to připravit si ze svých bylinek jed a tak opravdu pevně seřve ve svých rukách rukojeti a více se narovná. * Možná vím kdo jsou, ale nejsem si jistá. Kdysi byli čtyři a já se měla zbavit jednoho a tak možná máš pravdu, že jdou po mě. *Podle popisu by to i sedělo, ale ti psi jí vyváděli z přesnosti. Předtím je neměli, ale to taky bylo rok zpátky. Kdo plánuje pomstu rok? Nikdo tak proč teď.* Víš, že mi nemusíš pomáhat. Zvládnu to sama. *Promluví v momentě uslyší za sebou psí vrčení. Byly blízko, slyšela jejich kroky. Bylo jim jedno, že je uslyší. Jenže stále byly pro ní daleko. Ona sázela na rychlost a přesnost a hlavně jenom jeden přesný uder, proto, vyčkávala jak pověděl.*

*Nerada spolupracovala, přišlo jí to zaprvé jako mrhání časem a za druhé musíte dávat pozor ještě na druhého, ale v tomhle případě, jí přišlo, že mít na straně trpaslíka by bylo jenom dobře. Poslouchala jak je popisuje a v hlavě si dělala obrázek. Snažila se přesně odhadnout kde jsou už díky popisu tak i chůzi.* Tak to mají smůlu, že si vybrali zrovna mě, protože já nehodlám umřít rukou těch blbečků. *Je připravena. Má to přesně vypočítané, pokud opravdu bude stát na její straně tak by toho jednoho mohla zabít za pár vteřin.* 1,2,3.... *Začala počítat nahlas, aby věděl, že začala a když byla u dvacítky otočila se na židličce a jednu dýku vrhla po tom prvním. Věděla, že se netrefí taky to nebyl její účel, jen potřebovala ať se věnuje něčemu jinému. V ten moment židlička spadla dneska její vinou už podruhé na zem a ona během pár sekund byla za zády protivníka. V momentě byla na jednom dřevěném stole a jak seskočila na zem, chnapla muže kolem krku. Nepotřebovala ho udusit, ani by na to neměla sílu, ale spíš ho tím chtěla odzbrojit a jen si ho přidržet, než mu druhou dýku bodla do zad, tak hluboko, že neměl šanci.*

//Je rychlá, sakra rychlá. To se hodí.// Na to, že je jen trpaslík, tak dokáže být i sakra rychlý a mrštný. Popadne svou sekeru u pasu a ta se zatíná do hlavy prvního psa. Zaryje se čumákem do udusané hliněné podlahy, Druhý se při pokusu k němu dostat setkal s podobným osudem. Jeho hlava byla jako vlašský ořech se srovnání s kladivem. Stál proti muži s kuší, ten už se chystal k ráně, když v tom ho vytrhl z rovnováhy křik jeho partnera, skvělá příležitost. Dur se s rykem vyhnal, co nejblíž k němu. Kladivo již žhnulo rudou barvou, ještě chvilku a bude doběla, stejně jako mysl trpaslíka, co se pobláznil do bojové vřavy. Protivník nebyl hluchý a stihl trpaslíka, před tím, než s ním prorazil sloup taverny bodnout do spáry mezi brněním na rameni. V adrenalinovém návalu si to ani neuvědomil, možná pociťoval nepohodlí, když toho zmetka domlátil holýma rukama.Uhni Ineyt !Varování vedlo k již hozené sekeře, která se líně točila ve vzduchu na cíl, který stál za nerudnou elfkou.

*Nechala mrtvého spadnout k zemi. To, že byla rychlá a přesná bylo super, jenže už tak vybočovala z řady tím, že zabíjela a jak je o elfech známo nejsou to zrovna bojovníci. I ona není. Zabíjí v za soumraku či v noci. Kdy se ke svým obětím připlíží a následně je zabije. A svou rychlost využívá útěku, jenže takhle při boji se velmi rychle unaví. Což bylo znát, když se mrtvé tělo válelo u jejich nohou a ona z ztěžka oddechovala. Proto úplně zapomněla na třetího a sledovala přesné počínání trpaslíka. Až teď, jak viděla kladivo v akci, se rozhodla, že plést se tomu vousáči pod nohy není dobrý nápad. Neudělal žádnou chybu a s kladivem pohyboval, jakoby vážilo jen pouhých pár kilo.Zrovna se chtěla sklonit pro svoji dýku, která byla stále v těle, když uslyšela svoje jméno, jen tak tak stihla uhnout letící sekyře, která kousek za ní našla svůj cíl.* Teď už vím, že se ti budu vyhýbat velkým obloukem a už vůbec ne měřit si s tebou síly. *Promluví, když je po všem a zakrvácenou čepel otře do kalhot.* Děkuji za pomoc *Dojde ke trpaslíkovi, ke kterému natáhne ruku. Vždycky brala všechny co jí zachránili život sobě rovné a tohle gesto toho bylo důkazem.

*Po stisknutí ruky si sebrala všechny své věci, na stole nechala pár drobných a pak se ještě otočila.*Třeba ti na ni odpovím, stejně bych potřebovala vědět více o těch dýkách. *Zvedla ruku k mávnutí.* Taky jsem ráda za popovídání *Zvolá ještě než zmizí z krčmy daleko od toho místa aby na ní nepadlo žádné obvinění.*