Zahrady v královských prostorech

*byla v zahradách a obdivovala krásy všech květin. Ani nevěděla, že tu tolik květin je... Myslela na svého Finna, který se již dlouho neukázal. Co asi dělá? Prolétlo jí hlavou a ona si na pár chvil uvědomila, že říkal něco o vé matce. Dlouho s ní nebyl. Jistě měla obavy. Na sobě měla saténově zelené šaty aby snad uctila památku své drahé matinky samotné Hitelfíny. Nesnášela svůj původ. Nesnášela to co je. Každý z ní dělal něco víc. Víc než doopravdy byla. Možná byla princeznou ale to nic nemění. Nemá o jednu ruku víc, ba ani o nohu a přece..  Každý se jí klaní a říká "vaše výsosti" nebo "princezno" a ona to musí trpěliě snášet. Kéžby tu byl Finn.. ten jí dokázal zvednout náladu! Byl pro ní jako bratr! Milovala ho jako nikoho  na světě! Přála by mu hodnou dívku... Zvedla do rukou květinu a přičichla si. Růže. Milovala růže. Všech barev a druhů. Ale nejvíc růžové. Finn říkal, že jí jdou k pleti nejlíp...*

*Když utekla od Finna uběhl jeden den. Noc strávila potloukání po lese nebo vysoko v horách. Jeho poslední slova jí stále vrtala hlavou. To jak na ní zakřičel ať se nezmiňuje o princezně, to jak jí chtěl pomoc se sebevědomím. Problém byl, že ona se neshazovala ona o sobě říkala jen tu krutou pravdu, kterou on nechtěl přijmout. Když se za rozbřesku vracela ke své chatrči začala s pár rituály, nebyli nijak silné, ale upozornili by jí, kdyby se k ní někdo chtěl dostat. Mohla si i vymazat myšlenky na něj, ale to nedokázala. Pampeliška byla ve sklenici s vodou u její postele. Než to všechno dodělala bylo poledne a ona se rozhodla navštívit město. Už zase byla ten blázen s kapucí na hlavě a s jasně zelenými oči. Lítala po ulicích, povídala si s vodou, skákala po lavičkách a někdy jen tak stála a čekala zda k ní někdo přijde na věštění. Každou chvilku jí však pohled spadl na hradby paláce a ona se nakonec rozhodla podívat na právě tu princeznu. Dostat se dovnitř pro ní nebyl problém, díky její tiché chůzi a hbitosti se dostala dovnitř jak myška. Stála v zahradách a její nos se malinko nakrčil z té vůně všech těch květin až si pčikla. Doufala, že tu nebude nikdo kdo by jí slyšel a ona mohla jít prohledat palác zevnitř, to, že byla tak blízko princezny ještě vůbec netušila.*

když se procházela po zahradách tak uslyšela pčiknutí. Nebo to byl jen přelud? Každopádně to mělo dívčí hlas!Ve svých bohatě zdobených zelených šatech přiběhla až k hlasu. Neviděla jí do tváře na zdraví někdo nový? Copak neví že v zahradách nikdo nemá co dělat? Jediné místo v této zlaté kleci a i zde někdo je.. Ach bože! Pomalu začínala mít alergii na lidi! Hlavně na hloupý lidi... Dozvím se už kdo jsi? Pracuješ tu nebo ne? pokud ne... tak by tu stejně neměla co dělat! Ty nevíš že do královských zahrad smí jen jeho veličenstvo král, jeho zelená dáma a princezna? Což hádám že princezna nebudeš... protože proč?! Protože jsem to já!

*Mohly za to ty rostliny. Bylo tady na ni moc rozkvetlych květin a jejímu nosu to prostě nevonelo. Chtěla zmizet driv než by někdo přišel, ale podle všeho bylo pozdě když za sebou slyšela hlas. Její tvář se zamračila a ona si více stáhla kapucí do obličeje. Ne poděkovala. Na co. Stejně to byl jen hloupý zlozvyk, kterému ona prostě a jednoduše nerozuměla. Chtěla utéct, už stala na špičkách, když onen dívčí hlas promluvil znovu a ona k ní vzhledla. Hned věděla před kým stoji a to jí donutilo se zasmát. Vždyť právě ji hledala a ona teď stala přímo před ní.* /Osud ti chce asi dělat problemy/ *Ten tichý hlášek v její hlavě ji přiměl se přestat smát.* Jsem bytost, osoba která je tam i jinde. *Proč by ji měla říkat jméno. Na otázku zda tu pracuje neodpověděla, podle ní to nemělo smysl.* Hadas správně princezno. Královskou krev v sobě opravdu nemám. A pokud do zahrad můžete jenom vy tak proč je tak jednoduché se sem dostat? *Naklonila hlavu na stranu a konečně nechala kapucí malinko sklouznout dozadu. Zelené oči skenovaly princeznu před sebou ale tentokrát v nich šlo vidět spise to šílenství a čarodějnictví než nějaký jiný pocit.*

přimhouřila oči. Dneska opravdu neměla svůj den a nějaká holka jí ten den ještě víc nezkazí.... Ach drahý Finne... kde je ti konec?! Teď bych tě opravdu potřebovala... Když jsi tam i jinde, co pohledáváš v královské zahradě? Slabou stráž tu mám jen pro okrasu. Ani oni nesmějí sem měla pravdu. Dívka si mohla všimnout, že je tu jen velmi málo lidí na tak velkou zahradu a navíc stojí až za branami. Zahrady byli jediné místo kam se schovávala s Finnem potají aby jí nikdo neviděl. Koukla na ní a zahlédla její oči tak co tedy jsi? Kejklířka? Bavička? Či snad zlodějka?

*Chtěla vědět proč Finn zvedl hlas, když mluvila o ní. Strašně ji to vrtelo hlavou ale na druhou stranu se bála toho co zjistí.* /Pustila jsi ho až moc k sobě a teď budeš trpet/ *Věděla, někde hloubi duše věděla, že její hlášek má pravdu. Něco bylo ve vzduchu a nic příjemného to nebylo. * Přišla jsem se na tebe podívat. Chtěla jsem vědět pár věcí. *Pokrcila rameny. Někdy mluvila na rovinu a někdy zase v hadankach. Zhoupla se na špičkách. Bylo pro ni zajímavé sledovat lidi jak se chovají na veřejnosti a poté v soukromí a ona byla skvělý příklad. Vždyť i ona ji znala jenom jako dokonalou a milou princeznu. Teď ji tak nepřišla. * Všechno a něco navíc. Umím vidět tvoji budoucnost princezno. Umím namíchat lektvar, aby jsi byla šťastná, na někoho zapomněla či dokonce někoho donutila do tebe zamilovat. Umím používat drahé kameny k čarování. * Mžiku byla u ní a dotkla se jejich vlasů. Hned na to je pustila a dostala se za její záda. Prohlížela si ji.*

Koukala na ní jako na blázna pokud jsi mě chtěla vidět, stačilo se jen ohlásit. O když audience nesnáším, přijala bych tě. Sice by to třeba vypadalo ji.. zastaví se v řeči. Viděla ho. Konečně ho viděla! Ale byl nějaký smutný... Počkala až došel k nim. Flane... Tohle je.. ani nevím kdo to je.. usmála se a celá zářila. Ale on byl nějaký... vyděšený? Měla chuť se ho zeptat co se děje, ale jeho oči zářili...

Po tom, co se rozloučil s Firesse byl jako tělo bez duše. Nesnášel se za to, že za ní nešel. Mohl za ní jít a ještě s ní chvíli mluvit. Rozhodl se jít za princeznou. Ano Finne, tu ty přece miluješ! Kouknul na oblaka.. Jako kdyby se mu vysmívali... Mohl si za to sám! Když došel k princezně... Viděl jí.. Je to přelud?! Skoro ani nenechal princeznu domluvit a šeptem pronesl Firesse její krásné vlasy byli schované pod kapucí a její zelené a krásné smaragdy též. Uklonil se dívkám a bojoval s tím políbit ruku drahé Firesse

*Zamyslela se.* Audience? *To slovo jí přišlo vtipné a ona se tomu i tiše zasmála.* To by ale pak nebylo dobrodružství. *Pokrčila rameny a zhoupla se na patách. Dneska byla lehce mimo realitu, což by šlo vidět i na jejich očích, která zářily více než obvykle. Poslouchala jí. Byla za ní, dopředu se ještě nevrátila a pohled směřovala ke svým nohám, teď spíše ke špičkám svých ošoupaných bot, když přestala mluvit. Chtěla do ní prstem lehce strčit, aby jí donutila tu větu dokončit, když uslyšela až moc povědomý hlas a v tu chvíli strnula. Přísahala, že její srdce přestalo na pár vteřin bít a ani kyslík do plic nepřicházel. Její hlava se zvedla a ona přes záda princezny viděla jeho. Toho, kterému se nadosmrti chtěla vyhýbat. Ustoupila ještě o krok dozadu.* Přesně nikdo neví kdo jsem a tak je to správně. *Zabloudila k Finnovi, nechtěla, aby se snažil dokázat, že jí zná. Podle toho, jak ho poznala princezna se ti dva znali. * Přišla jsem si jen popovídat s princeznou mladý muži, ale klidně vás s ní nechám být. *Udělá purkle, aby tak odehnala myšlenky právě na něj a na jeho rty.* /Měla by jsi zmizet Fire/ *jak kdyby to sama netušila, ale v tu chvíli čekala zda jí princezna propustí.*

Hleděl na svou Firesse jako ochrnutý. Mladý muži?! Uklonil se Firesse a usmál se. Zkusil ten nejhezčí úsměv jaký jí kdy mohl dát Mladá dámo... když to chceš takhle má drahá Firesse... počkat.. MÁ DRAHÁ...? Finne! Napřímil se a kouknul na Khaellu, která se usmívala a vypadala ještě víc rozkošně než obvykle. Princezno? Jako Vaše ochranka jsem zklamal. Omlouvám se. klekl si před ní a hlavu hluboce sklonil. Ano. Byl to ponižující gesto před jeho Firesse.. Ale měla by vědět kdo je on. Že je jen ochranka a nikoliv princ... Odpusťte má paní že jsem dovolil aby se k Vám tato dívka dostala. promiň Firesse. Kéžbychom se mohli potkat u jiné příležitosti...

Koukala na Finna jako kdyby to dělal denně. Jak kdyby mu nedávala svobodu.. Koukla se na dívku a Finnovi nevěnovala jediný pohled Ano. Takhle je to dobrodružství. A prosím, neodcházej. Pojď se se mnou projít... Flane, dva kroky za námi ano... i když věděla jak se jmenuje, i když ho mohla požádat... musela ukázat že ona je tou princeznou Vlastně se mi docela líbíš čarodějko... Řekni.. umíš vyvěštit budoucnost úplně komukoliv? A ten tvůj nápoj lásky... jak to funguje? Máš už práci? Mohla bych tě zaměstnat v hradu jako hradní čarodějnici.. To nezní špatně... občas se koukla za sebe jestli jde Finn za nimi a vskutku šel. S hlavou vzpřímenou a rukama za zády...

*Sledovala ho a možná jí zabolelo jak jí oslovil. Její srdce a uši chtěli znova slyšet její jméno, le mozek jí nutil nad tím ani neuvažovat. Jen mu slabě kývla, když řekl mladá dámo a pohled zase stočila k princezně.* Přece nemůžu odmítnout procházku s princeznou. *Byla skvěla v ukrývání svých citů a během pár vteřin měla na tváři zase ten její bláznovský úsměv a měla ho tam i když se klaněl, před princeznou a ona prostě nechápala proč to se svým postavením dělá.* Musíš si hlídat záda, přelud jde těžko vidět a tiše se dostane kamkoliv. *Natočila hlavu na stranu. Kapuci si stále nesundávala. Těmi slovy narážela na jejich setkání, pak jen na pár vteřin přesunula svou pozornost, aby se rozešla. Po pár krocích, už bylo slyšet jen o jeden pár mín nohou, protože malá Firesse našlapovala tak tiše.* Komukoliv princezno. Jen k tomu potřebuji pár svých kamenů a zvířecích kostí. A nápoj lásky? Páni princezno to je velmi jednoduché. Stačí si ho natřít na zápěstí, na krku blíže ke klíčním kosti a za ucho a malou kapičku dotyčnému kamkoliv, oblečení, tělo, vlasy, jídlo a i pití a pak počkáte pár hodin a je do vás zamilovný až po uši. * Letmo se podívala na Finna, který šel za nimi. Přemýšlela zda je slyší a zda bude uvažovat nad tím, jestli i ona na něj tohle kouzlo nepoužila.* Moje práce je všude a i když je hrad krásný, je tam moc uzavřeného prostoru. *A ona uzavřené prostory moc nemusela. Ano na pár hodin by v nich vydržela ale jen kvůli výdělku.*

šel za nimi jako stín. Jako vždycky. Hleděl na záda jeho krásné Firesse a tak moc si přál aby mohl vidět její krásnou a perfektní tvář. A hlavně cítit to divoké ovoce! Ochutnat zse ty sladké rty.. Do prdele! Finne! Vzpamatuj se! Co to do prdele děláš! Má chuť jí chytnout za tu ruku a zase cítit to teplo z její pokožky... Když se zmínila o nápoji lásky... Nevěří že by to udělala. Ví co cítil! Ví co cítí teď! Ach můj bože! Asi zešílím.. princezno? koukne na Khaellu a pak na Firesse vzácná slečno chtěl jsi říct, "Má Firesse" prosím, omluvte mě. Mám hodně věcí na zařizování.. políbí ruku princezně a pak natáhne ruku zda i jeho drahá Firesse mu dá ruku aby jí mohl políbit. Neřešil že Khaella šla napřed. Nevnímal pozornost krásné princezně. Ne když tam měl JÍ.. zadívá se jí do očí a snad na malou chvilku přestane dýchat. Realita přestane fungovat když se jí podívá do těch zelených smaragdů.. řekni něco! Tak už tě mám zase pousmál se. Řekl to velice potichu ale stejně. Mohla to slyšet jen Firesse. Byl překvapený že vůbec dokázal něco říct!

*Nelíbilo se jí, že zastavili, teda, že je zastavil Finn. To pro ní znamenalo více uvažování nad ním než nad princeznou a celkově tím ostatním. Jedna její část poskočila radostí, že on odejde a ona nebude muset uvažovat nad tím, že bude cítit jeho pohled na zádech a nebude se každou chvilku otáčet, aby se ujistila, že tam je nebo jenom, aby si ho prohlédla, le ta druhá část, chtěla, aby s nimi zůstal, aby měla blízko jeho přítomnost a cítila se stejně jako v tom lese. Nevěděla zda k němu má natáhnout ruku, ale podle toho co si vydedukovala z nějakého chování měla. Jeho rty na její pokožce byli jako elektrický náboj a ona se musela pořádně nadechnout, aby její životní funkce nezkolabovaly.* /Musíš se otočit a jít za Khaellou Fire, běž a nestůj/ *Zase ten hlas měl pravdu a ona zase neuposlechla.* /Budeš toho zase litovat a jen se spálíš/ *Jenže tu byl ten problém, ona se spálit chtěla. Stála a z pod kapuce sledovala toho kdo jí tak očaroval.* Nemyslím si Finne, utekla jsem předtím a dokážu utéct i teď. *Otočila se na princeznu, zda je nesleduje, ale když o ně zatím nejevila ani špetku zájmu pohledem se vrátila zpět k Finnovi.* Myslela jsem, že jsi princ a ne strážce? *Byla to otázka spíš tak do větru, aby neřešili něco jiného.*

usmál se když mu podala ruku a on jí mohl políbit. Drahá Firesse konečně to mohl říct! Konečně mohl ukázat svou tvář.. Opatrně k ní natáhl ruku a sundal jí kapuci kdybys chtěla utéct, utečeš, ale tentokrát už tě nenechám odejít má drahá Firesse... mluvil jemně a potichu . Nechtěl jí jakým koliv způsobem vyděsit. Začínal z ní bláznit. A to doopravdy. pšš... nikdo neví co jsem zač. a byl bych rád kdyby to tak zůszalo drahá Firesse. Jemně jí přejel prstem po tváři a usmál se. Jeho srdce plesalo štěstím. Mphl se jí dotýkat... Naklonil se blíž k ní a políbil jí do vlasů ani nevíš jak moc jsi mi chyběla drahá Firesse....

*Líbilo se jí, jak to jméno šlo z jeho úst. Líbilo se jí, že díky němu jak ho vyslovoval v něm nebyl ani špetka toho, co ona díky tomu v tom jménu nosila. Asi by si na to i zvykla, aby jí takhle někdo oslovoval. Na jednu stranu ho chtěla praštit do ruky, aby jí kapuci nesundával, ale na druhou kdyby se jej dotkla, tak by byl čím dál větší problém ho nechat zase jít.* moc si v tomhle věříš Finne. *Už se neohlédla za princeznou. Nemohla z něho spustit oči, možná se i slabě usmívala jak nějaké dítě co dostalo to co si přálo už pár měsíců. Bylo děsivé co jenom on dokázal s ní udělat. * Jak myslíš, tvé tajemství je tvé tajemství a já ho nehodlám nikomu říkat, jen si zapamatuj, že ho znám a kdykoliv ho můžu použít proti tobě. *Potřebovala mít nad ním navrch, protože v tu chvíli se cítila, že by mu přikývla úplně na vše. Až takovou měl nad ní moc.Jeho doteky, jeho úsměv, jeho oči.* Ach Finne tohle by jsme neměli. *Stálé se snažila vzdorovat, ale ta síla jí na to opouštěla. Když byl tak blízko cítila jeho vůni po lese, slyšela jeho srdce jak bije a tím dokazuje, že není mrtvý a jí se to nezdá, mohla se ho dotknout co i udělala. Jednu ruku položila na jeho hruď.*

*přestal ji vnímat ve chvíli kdy mluvila o jeho tajemství. Ve skutečnosti to bylo JEJICH tajemství. Paní! Už máme společnou věc!* Má drahá Firesse, *pohladil ji po tváři a na malou chvilku se jí zadíval do očí ... Ten pohled byl elektrizující a on byl tak zmatený že nevěděl co delat, co říct a jak se chovat. Najednou byl jak malé dítě ... Ne. Jak vězeň v jejich poutech... Nevydržel to. Musel se naklonit víc k ní aby aspoň na chvilku pocítil její rty a její blízkost... Možná by mu ani nevadilo kdyby ona řekla jeho tajemství.... Dál jí ruku na tvář a palcem pohladil tu líbeznou tvar... * Co mi to jen děláš má drahá Firesse... *Poseptal a naklonil se tak aby mezera mezi nimi byla jen na pár milimetrů. Rozhodl se že už nebude déle váhat.. políbil ji. Na rty se neodvážil ale do vlasů věnoval polibek a pevně zavřel oči bolesti a touhou po této ženě*

*Jeho pohlazení jí na pár dlouhých minut donutilo přestat na realitu. Hlavu malinko naklonila na stranu kde cítila jeho ruku a zavřela oči, když viděla jak so do nich upřeně dívá. Těch pár minut si opravdu užívala, než přišla realita. Děsilo jí, že kvůli němu vnímá realitu více než předtím. Děsilo jí to, protože takhle nedokázala sebe udržet na uzdě a neměla svoji povahu schovat. Bála se, že jak jí bude více poznávat tak ho ztratí. Tak jako toho předtím a toho předtím. Nebyl ta dívka, která nikdy nikoho neměla, ale problém byl ten, že ona byla až moc zlá pro ně.* Finne, máš čas si to ještě rozmyslet. Odstoupit od mojí maličkosti a odejít. *Mluvila tiše, protože už tak byl blízko. Hlas se jí třepal, ale ona nedokázala znít jako právě, že to by chtěla. Ne on potřebovala, aby zůstal.* Pokud je někdo uvidí ona ten problém mít bude taky, ale ne takový jako on. Viděla to na princezně. Byla přece jenom dívka a čarodějnice co v lidech uměla číst. Jí na něm taky záleželo a to se dostalo pod kůži Firesse.* Kdyby nás někdo viděl, nebude to dobré .*Zamumlala a přesně myslela právě princeznu.*

*usmál se když se naklonila na jeho dlaň. Jako kdyby ji tím mohl dát víc než jen pohlazení ..* //Finne! Vzpamatuj se! Je to čarodějnice která tě jenom ovládá!// *Na její větu o tom že by jí měl nechat být vůbec nereagoval. Vlastně si ji vzal do náruče* tohle má drahá Firesse jsem měl udělat už v tom lese *pousmeje se a vyšel s ní v náručí až do labyrintu* víš drahá Firesse... Mám velmi velký vliv na princeznu. A jelikož jsem její bratr o kterém ona neví... A vlastně jsem tvůj princ... Měla bys dělat co ti tvůj budoucí král řekne... *Žertoval. Konečně zase uměl žertovat* ... Takže. Měla bys.. *položí ji na zem a ukáže rukou na labyrint* dávám ti náskok. Bez ať si tě můžu chytit *naštěstí ten labyrint byl tak 40 cm vysoký takže ji uviděl tak jako tak.* //A teď si ji představ v krásné róbě a na hlavě korunku. // *Moc hezká představa* když tě chytím... Dostanu hubičku. Když ne.. odejdu z tvého života jak jen si budeš přát *učinil az komickou uklonu*

*Když ji zvedl do náruče vůbec to necekala a málem vypiskla, kdyby ji nedošlo že by je mohl někdo slyšet a tak i vidět. Proto mu automaticky omotala ruce kolem krku a tvar mu schovala do ramene.* Finne poloz mě, zaprvé nejsem lehká a za druhé nás tak někdo vidět *Zamumlala mu to do trička, ale spíš tak potichu, aby to skoro ani nezaslechl, protože faktem bylo, že tohle se jí líbilo. Byla mu tak blízko cítila jeho vůni a ani nebylo divné když se více nadechovala, aby jeho vůní zzapamatovala.* Víš že mi zrovna poslouchání rozkazu moc nejde? Ale kvůli tobě se ponasnazim pár jich splnit princi Finne. *Usmála se. Za tu dobu v zahradách to neudělala. Když ji položí zpět uhladi si rukama plast a zhoupne se na špičkách, aby si byla jistá že stojí pevně na nohách. * Fajn tahle nabídka se mi zamlouvá. *Otočí se směrem k labyrintu a nasadí si kapucí. Ruku ještě prohledala kapsy od kabátu. Nehodlala mu to udělat jednoduché. Nahmatala pár svých drahých kamenů a zvířecí kostičky.* Chyť si mě jestli to dokážeš *Mrkla na něj a rozběhla se do vnitra labyrintu. Tušila že tady bude mít nevýhodu protože tu nikdy nebyla, ale chtěla mít aspoň trochu navrh.*

*děsil se toho jak moc mu ta holka přirostla k srdci. Když mu omotala ruce kolem krku usmíval se. Přece jenom.. držel Firesse a ona se ani nebranila! To je pokrok. Když ji ovšem pustil a ona zase začala mluvit o tom princi.. i když to by se dalo využít* takže drahá Firesse, jako tvůj princ... *Nakrcil nos a napřímil hlavu. Tohle bylo směšný. Vůbec se necítil jako princ.. ale měl by! Jednou bude vládnout! Věděl že s Khaellou ale nechtěl si to připouštět.. vždyť... Nemůže vládnout se svou sestrou! Musí o tom promluvit s matkou.* Takže.. jako tvůj princ ti říkám nech se chytit nebo už mě nikdy neuvidíš drahá Firesse //chápeš to Finne?! Ona na to kývla protože tě už nechce vidět! Nejde ji o tu hubičku. Jde jí o to že už nikdy nevidet. Prostě ji ztratíš!// *To svědomí mělo pravdu, ale kdy on poslouchal co mu říkalo? Nechtěl si připustit že už by nikdy neviděl ty smaragdy místo oči, že už by nikdy neviděl její hebkou tvář a neslyšel ten přenádherný smích. Že už by nikdy necítil to divoké ovoce z jejích rtů...* //Finne! Vzpamatuj se! Jestli tohle nechceš ztratit měl bys jít do prdele za ní ať ti neuteče!// *Vyběhl za ni. Mohl se natáhnout a chytit ji ale to by bylo fér. Mohl by jí úplně ztratit.. a to nechtěl..*

*Slyšela jeho příkaz, ale už se neotacela když se rozebehla do labyrintu. Běžela. Tohle místo pro ni nebylo vůbec přijatelné. Vždyť se neměla kam schovat. I když běžela skoro neslysne tak ji to k nicemu nebylo. Několikrát se musela vrátit i u jednoho rozcestí použila oranžový kámen, aby díky slunci Finna oslepila. Mohla byttak v půlce, když ji došlo proč vlastně před ním utíká.* /Teď je tvá šance si to rozmyslet Fire. Chceš ho tak stůj. Nechceš ho tak běž/ *Žádné rozhodnutí pro ni nebylo tak těžké jako právě tohle. Otočila se. Dohanel ji a ona se znovu dala do běhu. Hodila před sebe zbylé kosti vrabce, aby ji ukázali směr. * /Zasloužíš si ho? Jsi čarodějka a on princ. Budoucí král tenhle země. Stejně tě jednou odkopne! /*Ona zastavila. Hlas v její hlavě se jí snažil prekricet. Ne snažil se prekricet srdce, které ji rádio zůstat. Chytla se za hlavu drepla si, takže se schovala v labyrintu.* Buď potichu. *Zamumlala. Byla tak blízko. Už viděla ten cíl. *. /Vstan Fire a utec. Bez zpátky domů a zapomeň. Bez! Jsem jediný koho potřebuješ. Jediný kdo s tebou vydrží. On tě za chvilku odkopne jako kus hadru Firesse. Ty jsi moje! /Jak se stále hlas zvyšoval ona se začala bouchat do hlavy.* Zůstanu *Hlas najednou utichl a v její hlavě bylo prázdno. Věděla že se ho zbavila ale až se něco pokazí on se vrátí a pak už se zblazni úplně.* Chyť mě Finne! *Zakricela. Po tvářích ji tekly slzy.*

musel uznat, že kdykoliv uběhl další krok tak se více smiřoval s tím, že už si jí nikdy nechytne. Že vlastně nechce být chycena. No tak Finne, takhle rychle a snadno to vzdáš?! Kde je tvoje kuráž? měl pravdu. I když ho slunce oslepovalo, i když všechno bylo proti němu.. Uslyšel to. Uslyšel tu větu. "Chyť mě Finne" Už neváhal. Neměl proč! Měla to být nevinná hra ale jak moc by měla být nevinná když by utekla on už by jí nikdy neviděl? A ona to cítila stejně. Věděl to. Jinak by se nenechala chytit. Když už jí byl skoro na dosah a viděl jak plakala... Chytil jí do náruče a silně jí objal Firesse... Firesse, co se děje? Jsem tady. Jsem tady... Držel jí a konejšil. Nevěděl proč plakala, ale jeho dívka plakat nebude! Finne?! TVÁ DÍVKA?! Drž hubu! Teď ne! Věř mi.. už tě nepustím drahá Firesse... Věř mi. asi teď nechtěl vědět, proč plakala. Důležité bylo že plakala!!! Měl by vědět co se stalo! Sklonil se aby jí kouknul do tváře a políbil jí po těch slzách

*Někdy si přišla sobě sama děsivá a to bylo v těchto chvílích. Kdy na ni její hlásek křičel. Vždyť byl jediný za ta léta co s ní vydržel. Jediný kdo zůstal a pomáhal ji z reality a teď byl pryč. Protože ona se rozhodla. Plakala. Držela se za hlavu a lehce do ní bouchala aby ho přivedla zpět. Ani neslyšela Finna ani ho nevnímala do chvíle kdy ji privanul do objetí. Jak mu měla říct, že jediná věc co jí udržela při životě v tomhle světě prostě zmizela a až se vrátí dá ji to pěkně sežrat. Proto byla potichu. Stačilo ji ho slyšet. Pro ni byl Finnuv hlas uklidňující a ona po pár minutách pustila ruce zpet k tělu.* Chci ti věřit Finne tak moc chci. *Opravdu to chtěla zkusit. Byt pro neko tak moc důležitá, že by ten dotyčný i rozkrajel. Nechala ho, ať ji polibky zbaví těch slz. Ruce omotala kolem něj a nachvilku zavřela oči, aby už zamezila jakékoliv slze dostat ven.*

*říká se, že když někoho máte moc rádi tak vám záleží na každém jeho kroku na každém nadechnutí zkrátka úplně na všem. A teď to pocítil. Ten pocit absolutní bezmoci cokoliv udělat. Věděl že by pro ni udělal cokoliv by si řekla. Ale... Proč?! A kdy se to stalo?! To ho tolik očarovala? Nebo její oči?! Sám byl bezmocný a nevěděl co dělat?! Když ale se k němu pritulila... Všechno... Veškerá realita zmizela a byla tu jenom ONA. držel ji ve svém náručí a najednou se cítil ... Plný. Jako by mu už nic nechybělo. Tohle mu stačilo. I když plakala a byla smutná ... Pro něj byla nejkrásnější na světě..držel ji a líbal do vlasů* budu tu.. a nikam ti neodejdu. Slibuji. *Paní! Já něco slibuji! To už je něco! Vzal ji do náruče a políbil ji na tvář.* Kam chceš princezno? Řekněte si madam *zkoušel vtípek aby ji trochu rozesmál. Ale jestli se povede?*