Zahrady v královských prostorech

*Už se pomalu uklidňovala, ale tělo se stále lehce třáslo. Naštěstí se uklidnilo díky pocitu, že jí někdo drží v náruči, někdo pro koho znamená aspoň trochu, aby tu s ní byl. Slyšela jeho slib. Stále se jí přehrával v hlavě, že slibuje že tu s ní bude a nikam nepůjde. Chce tomu věřit opravdu moc a kdyby ten její hloupý hlas nezmizel určitě by v tuto chvíli měl poznámku, o tom, že nikdo tenhle slib nesplní. Vždycky bude někdo lepší než ona. A to byla pravda, jenže ona to teď nechtěla řešit. Ne teď, třeba zítra. Když jí zvedl do náruče jen se k němu více přitiskla a hlavu mu položila na rameno a ruce omotala kolem krku.* Kam bych chtěla? Pryč z paláce. Do hor, do lesů ke mě domů. *Měla těch lidí plné zuby. Všude byli lidi, kteří se na ní dívali zle a jenom jako na čarodějnici a blázna, ale on se na ní díval jinak. proto chtěla do její chatrče, kde by byli jenom oni dva, ukázala by mu kde bydlí.* Povedu tě. *Zamumlá do jeho ramene a poté mu věnuje polibek n tvář.*

Držel jí v náručí a líbal jí do vlasů. Takhle by spokojený. Nic víc nepotřeboval. Jen jí. Teď a už napořád. Bude to jeho královna.. Ne Khaella ale ona! Firesse? Odnesu tě až do nebe kdybys chtěla. SLibuji ti na svou čest že tu budu pro tebe, kdykoliv si jen řekneš. odnášel jí pryč ze zahrad až do temného lesa kde jí položil na zem a klekl si před ní chci ti být oporou a tvým oddaným služebníkem. Budeš mou královnou stejně jako já tvým králem my už skládáme slib věrnosti? Páni! No kde jsi byl? Už jsem myslel že jsi zmizel! víč o tom že jí vystrašíš...? Koukni, vždy%t vypadá jako hromádka neštěstí... Vyser se na slib věrnosti a raději jí obejmi a řekni hřejivá slova! Pár hodin jsem pryč a ty zapomínáš na slušné vychování! vstal a objal jí. Děkuji, že jsi se rozhodla pro mě i když to bylo velké rozhodnutí. Vážím si toho.

*Nechala ho aby jí nesl a svou tvář schovávala do jeho ramene. Malinko se uklidnila, ale ticho, které jí panovalo teď v hlavě bylo děsivé a ona netušila co bude dělat, až bude samotná. Jen na jeho slib přikývne. Nemohla nic říct, protože akorát by mu pověděla,že nemá nic slibovat, jenže ona teď potřebovala všechno, když byla teď svým způsobem odkáza jenom na sebe.* Když cítila trávu na svých chodidlech a tvrdou zem, vůni les a větřík, který si s ní pohrával cítila jak jí tělem proudí ta ztracená energie.* Tohle by jsi neměl říkat, jeden slib za dnešek stačí. *Zamumlá s malým úsměvem na tváři a nechala ho, aby jí objal. Díky tomu objetí si připadala, že tohle je opravdu realita a ne jenom hloupý sen, který si její pomatený mozek rozhodl vytvořit* Měla bych jít, začíná se stmívat a ty máš práci. *Podívá se do jeho očí a nasadí si kapuci.* Zatím Finne *Natáhne se k jeho líčku, na které mu věnuje polibek a poté než stačil mrknout zmizela mezi stromy.*

Byl to velmi riskantní a také neuvážený krok, ale on bez opětovného pohledu do jejich očí nedovedl opustit ani prostory hradu, kde již vlastně neměl co dělat. Pozoroval ji. Svit měsíce na čistém nebi ji odrážel v plné kráse, jakoby už teď dost nebyla krásná, jenže.. ona byla. Ona je. Houpala se a v jeden moment se rozhodl vykročit v před a jemně ji zezadu popostrčit, ale jen tolik, aby se nelekla a neupadla. Nemohl jsem odejít. V polovině cesty jsem se vrátil a.. když jsem se v temné noci plížil kolem lesů, vzpomněl jsem si, jak jsem se stejně plazil k vám a od vás, drahá. Doufal, že ji vážně nevyděsil, nepřál by jí spadnout. Nebo možná ano ? Aby jí mohl ošetřit zranění a znovu se jí dotýkat ? Příliš sobecký nápad.

zaklonila hlavu dozadu aby mohla pohlédnout na nebe a tím i ukázala svou šiji. Jistě, pro upíry by to byl skvostný pohled, ale všichni ví že v celém Safroeonu žádní nejsou Dokonce ani nevěřila na démony a na bestie. Když jí někdo zhoupnul chytla se víc provázků jak se lekla a když uslyšela až příliš povědomý hlas.. Otočila se rychle za tím hlasem, jenže jak se otočila tak houpačka to nevydržela a spadla i mladou princeznou na zem. Ta si automaticky chtla břiho a snažila se vstát Dobrý večer i vám Anemisi.. až později si uvědomila, že kdo to vlastně před ní stojí a tak se rychle zvedala omlouvám se za svou nemotornost. To ta houpačka a.. zapomněla slova, jen se na něj dívala skrz vzdálenost co mezi s sebou měli i vy jste mi chyběl počkat, co?

Okamžitě kontroluje její kolena a když si uvědomí, že si vlastně objímá břicho, koukne jí do očí, jakoby se pohledem ptal. Něžně odsunul její ruku a začal s mírným prohmatem, něžně se dotýkal a ani přílišně netlačil, jen se snaží zjistit původ bolesti. Jste v pořádku ? Měl svůj tip, ale bál se říct cokoli otevřeně, aby nepředbíhal. Ačkoli.. kdyby to tak bylo... Tajil se mu dech. Ne smutkem, ale radostí, štěstím a dobrým pocitem. Jak se cítíte ? Jak vám je ? Usmál se a chtěl znát každičký maličký detail v jejím životě, co se poslední dobou dělo, chtěl vědět vše. Jen se usadit a poslouchat její až poetickoromantický hlas.

Musela si dát vlasy za uši a pak jen vykulila oči no.. už mi bylo lépe. Každé ráno zvracím a snažím se nevypadat takhle bíle. Nicméně skoro cokoliv co sním tak jde ven. Omlouvám se. Asi nechcete poslouchat řeči o zvracejících princeznách pousmála se a snad automaticky si chránila břicho před jeho dotekem. I když.. když se jí dotkl... vše v ní přestalo fungovat. Její dech, její srdce, její tep. Na chvíli se jakoby čas zastavil a ona jen vnímala ten lehce chladný dotek od něj..

Zasmál se jejímu vtípku o zvracející princezně, ale přesto mu to dělalo jisté starosti. Odkašlal si proto a mírně zrudl. Rozumím, že to, na co se teď zeptám, může být dosti nevhodná otázka a pravděpodobně velmi nekorektní, ale... není možné, že jste těhotná ? Ptal se velmi opatrně. Nechtěl ji nikterak urazit, protože to je právě to poslední, co by snad vůbec připadalo v úvahu. Nechtěl ji ani dostat do žádných problémů, které by mohli způsobit její vyhoštění nebo... nebo třeba i smrt ? Sám při prohmatu cítil, že něco není přeci jen v pořádku, jenže si netroufl ji položit na zem a koukat do jejich roztažených nohou.

*koukala na něj s vykulenými oči. Ona a těhotná?! Udělalo se jí mdlo a přestávala vnímat okolí* omdlim *stihla ho ještě varovat než se mu sesunula do náruče. Její mdloby byli ovšem jen krátké a ona se velmi brzy vzpamatovala* jestli jsem... Jestli doopravdy jsem těhotná moje matka mě zabije. Hůř.. zabije a oživí a opět zabije. *Zbledne. Tohle nepřežije. Ani ona a už vůbec ne on. Podívala se na něj ustarané a pak se ho chytla za ramena* Anemisi.. zjistěte zda opravdu těhotná jsem a pokud ano... Uteče. Uteče a už se nikdy nevrácejte. Vím bude to bolet a mě obzvlášť ale prosím. Nechci abyste zhynul rukou me matky... *Klade mu na srdce*

Nad tím, co říkala, ani nepřemýšlel jako nad schůdnou variantou. Držel ji v náruči, aby nespadla, nohy se jí podlamovali a on věděl, že teď musí být pevným bodem, o který se musí opřít, ten, který jí dá bezpečí a pocit bezstarostnosti. Nenechám ji. Možná vypadá jako běžný typ muže, který se vykašle na ženu, jež uvede do jiného stavu jen proto, že má strach a dostal od ní, co chtěl. Usmál se a poté na chvíli přemítal v hlavě, co by se tak dalo udělat pro to, aby se oba ze Safroeonu dostali v bezpečí. Tedy... oba tři ? Musíme najít tvého bratra. Věděl, že se svým způsobem staví čelem smrti, která ho čeká za jeho zradu, ale mohli by se odtamtud dostat jen díky němu v bezpečí výměnnou za něco. Nechtěl si přiznat, že právě jeho bude muset žádat o pomoc, ale neměl na výběr, pokud pro ni chtěl bezpečí.

*vrtěla hlavou v nesouhlas* ne. Ne ne. Anemisi.. na to tě mám až moc ráda.. prosím. Přemýšlej. Má matka. Bohyně Hitelfína... Nedovolí to. Prosím. Přemýšlej. Ani můj bratr ji v tom nezabrání. Pokud je tam malý syn či dcera... *Zadrhne se jí hlas* prosím. Buď trochu chytrý. Umíš si představit jak by to asi dopadlo kdybychom se pokusili zhatit její plány?! *Začínala plakat. Nesnášela plakat před kýmkoliv ale on byl teď otec jejího dítěte! Do háje!*

Mohl by ji utvrzovat ve svých názorech a na čem je má podložené, jenže měl za to, že by jí to teď příliš nepřidalo a proto jednal v nejlepším úmyslu. Jen pevně objal to její tělo. Hladkou sametovou kůži a tak chránil ji před smutkem a plod před zkázou. Vím, že se bojíš... Bohyně... bohyně je všemocná, ale to ty taky. Víš sama moc dobře, co obnáší se držet na nohou každý den v tom přepyšněném paláci. Usmívat se přede všemi, když tě korzet stahuje a nedovoluje ti dýchat. Očekává se od tebe jen to co musíš a ty zatínáš zuby a bojuješ, copak tohle není úctyhodné ? Myslím si, že jsi silná. Máš vůli, o které udatná královská stráž může jen slepě snít a stejně jí nikdy nedosáhne, nemyslíš ? A teď musíš být taky. Pro to maličké. Pro nás. Usmál se na ni. Všem okolo ten úsměv vždy přicházel jedovatý a nějak se bál, že by se taky zalekla.

*poslouchá jeho rec, nikdy nad tím takhle nepremyslela. Vždy jen prostě plnila co ji kdo řekl. A tak je to správné. Vždyť. Je tu plno vznešených lidí a ona je... Ona je princezna. Nikdy se o ten titul neprosila. Dlouhé minuty jen mlčela a nic neříkala až pak se na něj podívala a zaseptala* nikdy jsem se neprosila o titul princezny Safroeonu. Anemisi. Chci aby to dítě... To malé.. chci aby mělo kompletní rodinu. Prosím... *Klekla si před ním. Její košilka se nadzvedla pod tíhou větru a ona mu nyní objímala nohu.. chtěla tak zůstat navěky * mám nápad. Slysela jsem že u vil je Valkyrie. Možná by nám mohla pomoci...

Potichu přichází k bráně do zahrad a vidí zde zvláštní dvojici, elf a..PRINCEZNA ?! Má chuť se pustit mezi ně, ale zadrží se když slyší poslední větu princezny. Ona chce odejít ? Utéct ? S tím mužem ?Má drahá paní, má lásko, pokud mě slyšíš, tvá dcera se chystá utéct, nejspíš s tím bastardem.Jen se potichu usadí za keř a poslouchá dál a dál. Jen pro svou paní.

i když ve své komnatě, tak jako entita může kamkoliv. A tak jako zelená slabá záře - tak se ukazuje vojákům.. tak se ukázala prvně i Alestorovi.. polétává nad jeho ramenem a slabě mu vnutne myšlenku hejího hlasu pojď do komnaty královny.. pojď pojď... s princeznou si to už vyřídím.. ale tvá královna tě potřebuje...

Zasněně se podívá do jejich očí, rád by byl plnohodnotným otcem dítěte, které by nemuselo vyrůstat v zavšivených podmínkách, které se dějí za hradbami. Klekne si k ní. Dává na ni pozor každým pohledem, nechce ji tu nechat a proto má v hlavě myšlenku, že ji odvede hned. Hned teď ! Zvládneme to. Dítě bude mít kompletní rodinu. Bude mít nás dva. Když za ní půjdeme, mohla by to být možnost k útěku a bezstarostnému životu. Na jednu.. nechtěl by se vzdát svého koníčku kuchání lidí, různých svých suvenýrů, ale... s ní.. má naději na nový život. Zvládneme to. Spolu, co ty na to ?

*kouká na něj. Tak moc by mu chtěla věřit. Pak ovšem řekl větu jež ji okamžitě změnila rozhodnutí.. mohli by žít v harmonii? Koukla na něj a přikývla* ano. Půjdeme hned. Jinak bychom nešli nikdy *usmála se a chytla ho za ruku. Nevěděla co jim přinese zítřek na ani co přinese tato noc, ale věděla že pokud tu bude aspoň chvíli s ní vlastně s nimi tak bude vše tak jak má být* znám únikovou cestu ze zahrad aniž bychom potkali stráž. *Porozhledne se a jde s ním za lavičku a tam je vyschlá studna se schůdky*

Vezme ji na záda, nebyl zrovna hromotluk ani žádný siláček, ale věděl, že teď nebo nikdy. Nebrali si ani žádné věci, minimálně on u sebe žádné neměl. Jdeme tedy. Šel s ní cestou, kterou mu ukazovala, která směřovala zřejmě až k té již zmíněné Valkyrii.