Náhodná známost

víla... zrovná já musím být víla! Proč nemůžu být elf! Nebo trpaslík abych ochránil svou drahou! Ještě není tvoje Finne! Sklapni! naštvaně kopl do větvičky která se jen lehce zvedla. Nechci být do ní zamilovaný! Klekl si k velkému stromu a spojil ruce Drahý Duchu lesa. nadechl se... tohle je kreténština! Dej ať mi do cesty vstoupí krásnější dívka než je ONA. Ať mrkne krásněji, ať je celá jako motýl. zakřičí a vstane tohle nemáš zapotřebí Finne!

*Blonďaté vlasy schované pod kapucí, chůze tak tichá, že vypadala jako duch i tomu její postava byla blízko. Jediné co prozrazovalo, že jde lesem, byly její řetízky a náramky po rukách a krku, které vydávaly tiché cinkání, jež se celým lesem neslo. Ráno se jí ve městě celkem dařilo a když se vrátila do své chatrče, zjistila nemilou věc a to tu, že jí dochází její kouzelné předměty, jež se týkaly kostí mrtvých zvířat a pár kamenů. Proto se znova vydala ven. Na tváři jí hrál úsměv, když se sehnula pro jeden ze zelených kamínků, barva, která připomínala její oči, jež jasně zářili pod kapucí a byly to jediné čeho si smrtelník mohl všimnout. Dneska měla dobrou náladu, trochu bláznivou, ale jinak klidnou, což u ní nebylo zvykem. Procházela se po lese, když její uši zaslechly něčí hlas. Zastavila se na místě a zaposlouchala se než se rozeběhla tím směrem. Díky tomu jak tichá byla, ani běh nevydával žádný zvuk, dostala se až k chlapci. Viděla ho, protože se ukrývala za jedním stromem. Nerozuměla mu úplně všechno, ale stačilo jí pochytit z té cizí řeči duch lesa.* Co žádáš od ducha lesa, mladý chlapče? *Milovala si z někoho střílet a když byl schovaná za jedním kmenem, byla i malinko nenápadná, takže stačilo změnit hlas a ona si užila srandu.*

byl tak zabraný do kopání větviček a kamínků že neslyšel žádné kroky, ale až hlas který ho vylekal. Na malou chvíli by se mohlo zdát že se lekl, ale pak se podíval směrem odkud šel hlas a usmál se Dívka a schovává se? Pročpak? Ublížil ti někdo? nemusel být ani hluchý a ani debil aby nepoznal dívčí hlas který se snaží změnit Jdeš si ze mě střílet? Do toho! Ale aspoň se mi ukaž. Věřím že jsi mnohem hezčí na světle než schovaná někde za stromem

*Bylo jí trochu líto, že na to neskočil, i když ze začátku to tak vypadalo, ale když hned přišel na to, že je dívka, malinko jí to rozzlobilo. Ale hned na to se vzpamatovala, ale pár minut byla potichu, než mu odpověděla. Chtěla si hrát i když už nebyla dítě, ale za to mohla ta její psychika.* Neschovávám se, jen si tě měřím, ať vím zda jsi pro mě nebezpečný nebo tě lehce přeperu. *Uchechtne se a zakroutí hlavou.* Mě nemůže nikdo ublížit. *Zavolá tak hlasitě, že se její hlas nese jako ozvěna. Nebyla to pravda, lidé jí pořád ubližovali, ale ona to nevnímala. Pomalu ani necítila bolest, takže to brala tak, že jí nikdo neubližuje.* Možná ano, ale možná tě jdu třeba okrást. *Odtrhne se od kůry stromu a na pár vteřin vyjde ze svého úkrytu než se zase rozeběhne k jinému stromu. I když se mu na těch pár vteřin ukázala, nebylo na ní co vidět, krom zelených očí.*

můj ty bože... proč že laškuju s ní když vím, že v paláci té děvky je ONA?! Nesnáším když se jí někdo dotýká! Když se jí dotýká král.... bůh ví jestli jí třeba nezneužívá.... Je to jeho dcera!! Jo.. to ty s Calebem jste taky jeho děti... do prdele! To jsem se musel zamilovat zrovna do sestry?!!!! Musím uznat mladá dámo, že umíte nechat pána čekat... skoro jsem i zapomněl že tu nejsem sám... Zaměří se na jemné křupání větviček a listí Okrást? Mě? To byste se mi musela nejdřív ukázat má paní pronese s lehce škádlivou náladou... I když se snažil jí nějak zahlédnout nešlo to. Byla rychlá, ne že ne... Viděl zelené oči. Krásné zelené oči.. Rozhodl se jí jít naproti. Ten les znal jako své boty. šel za jiný strom a tam se koukal kde by jí mohl najít. Když pak zjistil, že by jí mohl nechat vyhrát usmál se a vylezl ze svého úkrytu vyjděte má krásná neznámá... nenuťte si mne kleknout...

*Byla to pro ní zábava a ona si prostě ráda hrála, ještě když se někdo na tuhle její hru přistoupil. Musela zasmát a její smích se rozezněl po celém lese. Na to, že přišla jenom pro kouzelné kamínky pro její čarování jí už dávno mysl netížilo, teď v hlavě měla jenom toho chlapce a tuhle hru na schovávanou.* To víte jedna z mých specialit. *Usměje se i když to on nemohl vidět a na chvilku se zastaví u jednoho stromu o který se i opře.* Co ty víš? Třeba už jsi o pár zlaťáků chudší a ani jsi mě neviděl. *Lhala. Zas tak dobrá v krádeži nebyla, kdyby se k němu v lese přiblížila slyšel by jí. Květiny a stromy by jí prozradily. Slyšela jak jí jde naproti a to se jí líbilo, viděla ho, byl kousek od ní ale díval se za jiný strom* Klekl by jste si? *Zeptá se těsně u jeho ucha. Byla oproti němu menší a přesto si stoupla na špičky, aby byla větší a tím pádem jí spadne kapuce z hlavy a kolem hlavy jí udělala její blonďatá hříva jí kolem hlavy udělala svatozář.*

mohl tuhle hru ukončit.. vlastně docela snadno ale na chvíli bylo fajn zapomenout. Zapomenout na JEJÍ útlou šíji na její hebkou pokožku nebo na její krásné a uhrančivé oči Musím uznat že jste chytrá mladá dáma. Měl pravdu. Byla chytrá. A možná by stála za hřích.. za hřích lidský. Ovšem.. jak mohl vědět že to není jen přelud? Když ucítil na svém krku její dech, hbitě se otočil a chytl ji za ruku. Ne silně,ne prudce. Jen tak aby mu neutekla. A tehdy se jí zadíval do očí. Její smaragdové oči ho uchvátili a stejně tak blonďatá skoro až zlatá hříva na její hlavě. /Slušela by ji koruna./ Ozvalo se svědomí a on ho marně snažil odstrkovat pryč. Na chvíli i zapomněl mluvit. Pak ovšem nabyl znovu svého šarmu a chytl ji za konečky prstů a ve velmi gentlemanském gestu ji políbil na hřbet ruky. Pak skoro až mučivé pomalu se narovnal a její ruku stále držel ve svém obětí Mám tě pronesl tiše. /To ses ale vyznamenal Finne! Mám tě! Pche! Vsadím se že bys dokázal vymyslet i lepší větu než... Mám tě!/ Jeho svědomí si z něj utahovalo a melo pravdu. Pak už ji jen opatrně pustil a usmál se na ni svým nejhezčím úsměvem co dokázal takže... Poškrábal se na hlavě. Jako vždy když neměl co říct... /Paní... Velký Finn a nemá co říct/ drž hubu! Už mě nebavíš! Sváděl boj sám se sebou ale nakonec vyhrálo jeho svědomí a on o krok ustoupil už se mi představíte, má paní?

*Měla ráda ostatní bytosti, teda spíše je přímo milovala a to, že se k němu přiblížila dostatečně blízko bylo jenom kvůli hloupé hře. Když jí poví, že je chytrá usměje se od ucha k uchu, ale nic na to neříká. Přece by mu to nevyvracela a hlavně chválil jí a to ona měla ráda. Když cítila jeho dotek překvapeně se na něj podívá a v jejich očích se objeví ta malá pevnost. chtěla utéct, ale jeho stisk jí nutil stát na místě. Sama si ho prohlédne. Černé oči jí lehce děsili, ale zase jí něčím přitahovali.* /Moc blízko Fire, moc blízko./ *Nějak z něj cítila, že kdyby jí chtěl ublížit tak to udělá, ale ani ona nebyla slabá, možná tak vypadala. Sledovala jeho počínání a políbení ruky. Tohle se jí nelíbilo a ona se lehce i zamračila a její zelenkavé oči se zúžili.* Šikovný, chytil si dívku, která se schválně k tobě přiblížila. *Zasmála se. Přes celý les. Byl to ten zvonivý smích a ona se s jeho sevření vyvlíkla. Doteky moc ráda neměla a on jí držel až moc dlouho.* Na co by jsi mé jméno chtěl vědět? Třeba mě už nikdy nepotkáš a nebo zapomeneš dřív než odejdeš z lesa? *Udělala několik kroků dozadu a zhoupla se na špičky a malinko se předklonila a uchechtla se. Blonďatá hříva jí sklouzla do tváře a řetízky cinkli o sebe.* Ale můžeš hádat a rovnou třikrát. *Najednou se narovnala a natáhla k němu ruku se zvednutými tři prsty. Stále za celou tu dobu však nespouštěla své oči z těch jeho uhlíků.*

Věděl že ji svým způsobem děsil, ale ty zelené oči nemohl vypustit z hlavy. Už jenom kvůli těm jiskrám a hlavně viděl ty hradby kolem jejích očí. Když se už nedrželi měl pocit že ztratil kus sebe.. /myslíš na hlouposti. Koukni se na ní.. Blonďaté vlasy? Má! Štíhlá? je! modré oči? Ne! Finne tohle není Khaella! Khaella, jistě... na pár minut zapomněl na ní! Jak je to možné?! Když se zamračila jeho gesto políbení ruky usmál se. Chytil jsem dívku, která si o to říkala.. V tom je rozdíl ach jak jsi vtipný Finne... Skoro nemohu dýchat jak jsi vtipný! Počkat.. já vlastně nedýchám... na její smích se musel také usmát. Když chtěla znát proč on chce vědět její jméno... Ani nedokázal odpovědět. Na co ale odpověď měl bylo to zapomínání Drahá, na co znát tvoje jméno? Možná abychom si neříkali jen "chlapče" a "drahá" ? Co se týká zapomínání na tebe sotva odejdu z lesa.. Nemyslím si. Pamatuji si věci, které by si normální tvor pamatovat nemohl. A přece.. Hlavně na ty tvé zelené oči nezapomenu ehm ehm ehm... Finne? Nechci nic říkat, ALE TOHLE NENÍ KHAELLA!! obyčejně nevěnoval pozornost svému svědomí, které na něj křičelo, ale nyní byl nucen poslechnout. Ustoupil od ní na dva kroky a usmál se svým širokým úsměvem Můžu hádat tvé jméno? Jaká čest ušklíbne se a trochu se zasměje Řekl bych... Claudie! Monica kdyby mé svědomí a podvědomí byl člověk, asi by mi jednu vrazil.. a asi ne jen jednou... Claudie? Možná Penelope divím se, žes neřekl Khaella...

*Líbilo se jí být v jeho přítomnosti na jednu stranu jí to děsilo a měla strach, ale na druhou stranu byla takový blázen, že tu stála a sledovala jeho oči, které se i přes tu barvu malinko usmívaly.* /Neměla by sis tak blízko k sobě pouštět jiné rasy, ublíží ti./ *Ten malinký hlasek v její hlavě, který mohl za to, že měla svůj svět plný barvy a všechno v něm bylo jednoduché teď hlásal ať si dává pozor a utíká. Ona ho však poprvé neuposlechla.* Možná ti za to někdo dá odměnu. V dnešní době dostaneš zlaťák i za to, že utrhneš kousek trávy, takže když ve městě povíš, že jsi chytil dívku, která si to zasloužila možná dostaneš dva zlatáky. * Takovou podle ní měla cenu. Klidně by se chytla sam i za pouhý zlaťák, protože ona peníze a všechno co se třpytí prostě milovala.Mluvila často o hloupostech a právě tohle byla jedna z nich. V její hlavě byla slova pomotaná a popravdě ať jsou lidé rádi, že tomu co poví rozumí, protože jinak by byli všichni v koncích.* Nebo mé jméno použiješ na nekalé úmysly. *Usměje se od ucha k uchu a hned pokračuje.* Jsi divný, ostatní jsou rádi, že mé oči zapomenou a tobě bych to doporučovala taky. *Přesto se usmívala. Měla pravdu přišel jí divný, ale zase zajímavý a zrovna tuhle kombinaci přímo zbožnovala. Když začal vyjmenovávat tři jména ona se při každém pohnula a tak ho pomalu obcházela.* Penelope? Eh chudák ta co se tak jmenuje. *Zastavila se za ním a lehce do jeho zad prstem štouchla.* Firesse *Jenom to z jejich úst vyšlo. Nic víc nic míň, avšak teď byl na řadě on, aby jí řekl své jméno.* /Třeba ti bude lhát a budeš jednou v nevýhodě./

*poslouchal ji a trochu se zamracil.* Myslíš že máš hodnotu dvou zlatých? *Zasměje se a jeden pramínek vlasů ji dá za ucho* myslím že máš hodnotu víc než toho... //Jdi od ní dál Finne! Do prdele! Jasný chápu že má hezký oči, vlasy, postavu a obličej ale do prdele! Mysli na svou matku!// *Matka! Ano.. jistě by se zlobila.* Doporučujes mi zapomenout na smaragdy? A ty bys dokázala zapomenout na něco co se blýská tak moc že nedokážes z toho odtrhnout oči? *Měl pravdu. Celou dobu zíral do jejich očí. Občas se pousmál a někdy i doširoka rozesmál jako právě teď* Myslím že na tebe nezapomenu. Co se týká Penelopé... I já lituji dívky s timto jménem .. *Firesse.... To jméno jakoby se mu vypálilo do mozku* //musím uznat že Fisesse je pěkné jméno! Ale pořád to není KHAELLA!!!// *Ohne se a utrhne jednu kvetinku - pampelišku a dá ji jí* Moc mě těší drahá Firesse *to jméno se rozplývá na jazyku! Že by Duch lesa poslouchal a dal mi do cesty ji?* Já jsem Finnian. *Ukloní se a konečně si sundá kapucí takže vyniknou jeho rozcuchané vlasy. Jeho oči se z těch černých uhlíků změnili na červené. Ano měl hlad a byl unavený. Ale nemohl spát. Ne teď...*

*Nakloní hlavu lehce na stranu, jakoby nad tím uvažovala. Ona svou cenu znala, nebo si jí aspoň dedukovala, co by však mělo její největší cenu by byli poklady, které ukrývala ve své chatrči nad lesem.* Možná jo a možná ne, ale já bych se za ty dva zlaté klidně prodala. *Zazubí se. Chtěla uhnout, stačilo jenom malinko cuknout hlavou, ale něco jí nutilo nechat do končit to jeho gesto. Přesto jí to bylo lehce nepříjemné. Nikdo na ní nikdy nesahal a už vůbec ne takhle.* Tvoje oči nezáří ale jsou něčím tak zvláštní, že se děsím toho, že je budu vídat pokaždé když zavřu oči. Jako taková ta noční můra, která není děsivá, ale každou noc se opakuje. *Neodpověděla a záměrně. Vždyť její úchylka byla na vše co se blyští. Samozřejmě, že by se toho nevzdala do chvíle kdy by je nevlastnila. Zasmála se za jeho zády, když mluvil o tom hrozném jménu a než stačil mrknout byla zase před ním, s rukama schovanýma vzadu.* Myslela jsem, že když povím jméno tak už nebude žádná drahá?Děkuji. *V tu chvíli snad její oči ještě zesvětlely. Nikdy od nikoho nic nedostalo, faktem bylo, že žila sama a její psychika nedovolovala mít někoho u sebe víc jak na pár hodin. Natáhla se pro pampelišku a při převzetí si ji od něj se jejich kůže dotkla. Trvalo to jenom pár vteřin a ona musela lehce zakroutit hlavou, aby se vrátila do té její reality. Žlutou kytičku si jemně přitiskla místu kde měla srdce.* Finnian, Finnian...líbí se mi Finn. *Musela několikrát říct jeho jméno, aby se jí pořádně vyrilo do paměti a pak prostě z ničeho nic se rozhodla mu říkat zkráceninou, přitom měla skloněnou hlavu a sledovala kytičku a když si všimla pohybu jak sundává kapuci vzhlédla k němu a byla ještě víc fascinovaná než před tím. Ty červené oči, které na ní koukali jí hypnotizovali.* Líbí se mi tvoje oči. *zašeptala, jakoby se bála, že zrovna v tu chvíli ta barvička zmizí. Automaticky k jeho tváři natáhla ruku, aby se ujistila, že si to jenom nevymýšlí, ale než se dotkla jeho tváře uvědomila si, co chce udělat a ruku prudce stáhla k sobě, přitom jí to však nedalo a ona k němu přistoupila až nebezpečně blízko.*

kdo se prodá za dva zlatý?! Snad jen blázen.. Jsi snad blázen? Nezdá se mi. A pak aniž by nad svým činem nějak přemýšlel chytil jí za obě tváře a přiblížil se k ní velice blízko Nikdy... nikdy, drahá Firesse nepřemýšlej o sobě jako o něčem nízkém. Jako o někom kdo by měl mít nižší hodnotu. Vsadím se, že pro někoho kdo na tebe čeká doma máš cenu vyšší než král Ten... ten... ten zkurvysyn který myslí jen na žrádlo a na svou zelenou děvku? děkuji hlásku.. Pak jí pustí a když začne mluvit o jeho očích... Musí se pousmát a lehce začervenat Pak se omlouvám, že mé oči budou Vaší noční můrou drahá Firesse zasmál se a komicky se uklonil. Pak když jí opět viděl před sebou musel se opět pousmát. Myslel jsem že když mi povíš své jméno bude to znít nádherně s přídavkem !drahá! a měl jsem pravdu lehce jí cvrnkne do nosu. Měl stále potřebu se jí jakkoliv dotýkat. Měl nutkání jí políbit na tvář a držet její ruku a tisknout si jí k hrudi. A pak jí. Chránit to křehké stvoření které přede mnou stojí Finne! Kurva! Vzpamatuj se! Co to do prdele děláš?! usmál se když si tu pampelišku dala k hrudi a když se jejich ruce dotkly... Zatajil se mu dech ale naštěstí to nedal na sobě znát. A mě se líbí, když mi budeš říkat Finne.. Od ní to jméno znělo úplně jinak.. Zvláštně. Co se to se mnou do prdele děje?! Slyšíš to? Líbí se jí tvé červené oči?! To nemůže být pravda! Nemůžou se ti líbit tyhle oči... tak moc se chtěl odtáhnout ale její gesto.. Chytil její ruku a její gesto dokončí. Nepřestávej.. přiblíží se k ní ještě o pár milimetrů víc až skoro cítí její dech na své tváři. Trochu se skloní a svou ruku dá na její tvář. Zavře oči a lehce jí pohladí palce po tváři a oči otevře Promiň. omlouváš se, ale stojíš jako zamrzlý a přesto nedokážeš od ní jít pryč...

*Pokrčila slabě rameny, co mu měla říct. To slovo znala jenom protože jí tak lidé nazývali, ale pravý význam jí unikl. Snad proto, že ten blázen opravdu byla a čarodějnice k tomu. Vždyť i ta hra na začátku byla pro dítě a ne dívku, které táhlo skoro na třicet. Když však cítila jeho velké dlaně na jejich líčkách celá ztuhla, bylo to na ní až moc doteků naráz.* Nepřemýšlím tak o sobě. Ale nikdo na mě doma nečeká. Žiju sama nad lesem v horách. *Odtrhne se, aby jí tak nedržel a ukáže rukou směrem kde leží její obydlí.* /A nechceš ho tam rovnou pozvat?/ *Netušila, proč mu tak všechno říká, ale něco v jejím maličkém tělíčku mu to prostě povědět chtělo.* Nemusíš se omlouvat, noční můry jsou k tomu aby jsi věděl, že žiješ. *Usmála se od ucha k uchu. Ona tyhle negativní věci přebírala po svém do pozitivního myšlení, takže pro ní byl celý tento svět jako jedna velká duha.* Je to zvláštní slyšet své jméno a k tomu slovo drahá. Nikdo mi tak neříká. *Pousměje se a pohledem sklouzne ke své pampelišce, kterou si eště více přimáčkne k tělu.* Tvé jméno zní jak kdyby jsi byl jeden z výše postavených a přitom z úst jde tak lehce vyslovit. *Znova tichounce vysloví jeho zrkáceninu jména. Opravdu se jí líbilo, bylo jednoduché a přitom pěkné. Jenže mozek začínal přebírat fakt, že kromě jména se jí líbili i oči a to dokazovala tím, že se nedokázala podívat jinam.* Proč? Jsou zajímavé, nikdy jsem takové na nikom neviděla. *Nejradši by se do nich dívala celou tu dobu, byla z nich hypnotozivaná a přitom to byla její specialita Když však sám chytí její ruku a položí ji na jeho tvář, co chtěla udělat předtím je překvapená Tohle jí na lidech a rasách fascinovalo, že někdy doteky nejsou tak špatné. jen slabě přikývne a lehce ho po jeho tváři pohladí. skoro by mohl říct, že se ho nedotýkala, ale opak byl pravdou. To jak se k ní více přiblížil jí nevadilo spíš naopak, ale poté jeho dotek na jejím líčku a to jemné hlazení v ní vyvolalo pocit, že by měla odstoupit.* Vždyť se nemáš za co omlouvat nebo ano?

usmál se když mu řekla kde bydlí. Mohl by jí tam někdy navštívit Finne! Přestaň se chovat jako malé dítě! Děkuji za sdělení tvého příbytku. Možná tě tam někdy příjdu překvapit... řekne v žertu a i se zasměje aby viděla že to byl jenom vtip. Samozřejmě mu vadilo když se stále stahovala z jeho blízkosti, ale on to musel respektovat.. Jednu ruku si dal do kapsy aby se jí alespoň pokusil chvilku nedotýkat. Musel vypadat nadmíru komicky. Jak je možné, že tak krásná dáma bydlí sama? Tohle doopravdy nechápal.. Mohla mít kohokoliv! Určitě i Caleba kdyby chtěla nebo tebe viď? ta vtíravá myšlenka se musela vetřít zrovna teď....  Když zmiňovala noční můry... Konečně se odtrhl od jejích smaragdů a pohlédl na nebe. Jeho pohled se zatvrdí a oči zchladnou Na nočních můrách není nic hezkého drahá Firesse. Jsou jen odrazem tvé duše. Tvého svědomí. Pokud nejsi v životě spokojená, přijdou si pro tebe v moment kdy jsi nejslabší a nemůžeš se bránit. Vědí, že každou noc usneš a ony mohou zaútočit.... na chvilku se odmlčí a vzpomene si na svou noční můru, která ho provází od dob kdy jeho matka Valkyrie použila svou moc na jeho tělo Stojí nad propastí Safroeonu. Nad ním je jeho otec a zelená děvka. Jeho otec se směje nad jeho osudem Děvka se směje s tím kryplem. Vyhráli. On nikdy nedostane trůn a nikdy už nepolíbí svou ženu. Přijde k němu malý chlapec. Natahuje ruku k němu ale otec král shodí Finna dolů z okraje Safroeonu až do tmy. Slyší jen svého malého syna křičet.. A on mu nedokáže pomoci po chvilce opět se koukne Firesse a usměje se Nejraději bych ti říkal jenom drahá ovšem jeho hlas už nezní tak uvolněně. Ušklíbne se když řekne, že jeho jméno zní jako někdo výše postavený drahoušku stojí před tebou budoucí král Safroeonu matka mi dala jméno po mrtvém princi Finnianovi. Uctili jsme tak jeho památku ta lež už se stala tak ohranou, že tomu někdy i sám věřil.. Drahá Firesse.. Mé oči jsou zlo. Takto červené jsou vždy když jsem nevyspalý a hladový. A jelikož jsem nespal přes tři dny, jsem více než unavený. Ovšem je unavený fyzicky. Myšlenkově je na tom tak silně, že by mohl z fleku vymyslet perfektní žádost o tanec.. A taky proč ne? Finne! když jí konečně měl u sebe blízko mohl se jen usmívat. Omlouvám se za to co teď udělám Musel to udělat. Ta spalující vášeň a touha by mu nedali spát. Jemně jí políbil na tvář... Byl to jen lehký polibek, sotva cítitelný. Ale chtěl víc. Tak moc chtěl víc, ale bál se, že by mu utekla.

*I když se tomu zasmál, malinko se zamračila a prohlédla si ho od paty až k hlavě.* /Vidíš ukradne ti všechno co tam máš. Tvé drahokamy, tvé penízky, tvé zlato a hlavně tvé kameny./ *Zavrtí hlavou, aby tyhle myšlenky schovala hluboko a nikdy v jeho přítomnosti je už nevytasila. Nepřišel jí jako někdo kdo by jí okradl, ale na druhou stranu ona taky nevypadala jako zloděj a byla jím.* Kdo by chtěl mít něco společného s čarodějnicí? Lidé jsou fascinování, ale nikdy si k sobě takové lidi nepouští a proto žiju sama. *Uhnul pohledem. Čekala, že i on teď zmizí, protože ví co je opravdu zač. Ona se za to své povolání nestyděla. Vždyť v tom byla nejlepší. Dokázala všechno kromě pár maličkostí.* Co když je to právě naopak Finne? Co když jenom to, že každou noc objevují tě chtějí udělat silnějším? *Byla chytrá i když na to nevypadala a už vůbec si to o ní nemyslelo okolí. Vítr se jemně zvedl a pohrál si s jejími vlasy, jakoby jí chtěl něco pošeptat.* Víš, že mi tak můžeš říkat. Já ti to nezakázala. *Avšak jí se líbilo, jak vyslovoval její jméno, přišlo jí takové líbezné a dobře se poslouchalo.* Tak to je od ní opravdu pěkné princ by byl pyšný, že někdo nosí jeho jméno. *Usměje se. Ona rodiče nikdy nepoznala a často poslouchala své okolí o nich mluvit s její srdcem to však nic nedělalo.* Zlo? Nemyslím si a pokud je to jenom protože jsi unavený a hladový tak to už vůbec není žádné zlo. *Zavrtí hlavou a znovu ho pohladí po tváři a prstem sjede těsně k jeho rtům. Když se omlouval, nečekala co udělá. Nebyla připravená i když to by nikdy nebyla, přesto ho nechala. I když jí něco říkalo at se odtáhne a uteče a nikdy se mu už neobjeví, jenže její konečky prstů říkali opak a palcem mu přejela po spodním rtu n náznak, že zatím zůstává.*

viděl jak si ho prohlédla od hlavy k patě. Jak by taky ne... Skoro se jí vetřel do domku... Firesse, já nejsem ten zlý. Takže čarodějka?! Finne, jdi od ní dál! Dělej! Uhrane tě a ty budeš navždy jejím sluhou... tak ať Firesse, řekne potichu a koukne na ní. V jeho očích jsou opět ty jiskry. Nemohu ti brát tvé myšlenky. I já jsem jen obyčejná víla... pokrčí rameny a pak se mírně usměje. Jen mám noční můry skoro každou noc. Neměl jsem je jen když jsem hlídal princeznu Khaellu jsem rád že jsi zpět! Vítej zpátky ztracený Finne!! nechtěl se bavit o jeho matce, ani o jeho jméně. Ano je krásné že před ní stojí princ země a ona nemá jediné ponětí jak se chovat... i když to vlastně nikdo. Nikdo nevěděl že princ je živý. Jenom jeho matka a on... Drahá Firesse, najednou jeho oči opět získali barvu černé jako uhlíky a on se najednou necítil ani unavený a ani hladový. Jeho oči zářili touhou a začal zhluboka dýchat..její dotek na jeho rtu... jsi si jistá? .. musel se ujistit, ale aniž by čekal jakoukoliv odpověď zlehka ochutnal její rty. Měl pravdu. Chutnala skvěle! Cítil se jak někde v létě po jezení malin a divokého ovoce! Chtěl víc, a skoro nedokázal přestat. ty idiote! Akorát jsi jí vyplašil a ona ti teď odejde a už jí nikdy neuvidíš! Počkat, co?!

*Měl pravdu, nepřipadal jí zlý. Ona byla jenom podezíravá, ale věděla, že má pravdu. Avšak musela se usmát.* Možná jsem tady já ta zlá čarodějka. *Uchechtla se. problém byl však v tom, že ta zlá opravdu mohla být. Klidně si to o ní mohl myslet, co jí však překvapovalo byl fakt, že ještě neutekl, tak jako ti před ním. Že se nebál být tak blízko někoho kdo používal kouzla. Vždyť i teď mohla používat právě jedno z kouzel, aby tu byl s ní, jenže to jí ani nenapadlo. Nějaký nápoj okouzlení či prášek lásky, oboje připravit uměla, ale nikdy ho v životě nepoužila.* Tak to potom nevím, kde jako víla máš květinky ve vlasech a neschováváš se přede mnou. *Ta představa těch květinek ve vlasech jí přišla komická a přesto se k jeho vlasům natáhla s rukou ve které měla pampelišku a dala mu jí za ucho. Stejně, až bude odcházet si jí vezme, ale teď tam byla v bezpečí.* To se ani nedivím, ona je takové sluníčko, které zahání všechno špatné. *Vůbec v tom nehledala něco co by měla. Princeznu znala jen od vidění a nebo z toho co jí někdo pověděl či slyšela jinak nic. Možná kdyby věděla víc, tak by nezakročila tak daleko. Líbilo se jí jak jí říkal a ještě víc, jak jeho oči byli zase jako dva černé uhlíky.* /Řekni ne, zavrť hlavou. Kopni ho, kousni a nebo uteč/ *Hlas v hlavě jí křičel, že zašla daleko a neměla pokoušet své štěstí, ale ona byl pouhá dívka. Jenže jeho rty jí dostaly do stavu kdy je chtěla zkusit znovu, aby si zapamatovala jak jemné byli, takže to poté byla ona kdo polibek prohloubil.*

*Ona a zlá?*//ano Finne, ona je ta zlá! Je to čarodějnice! Bez od ní!!//*možná to jeho svědomí mělo i pravdu, ale tak nějak cítil, že by mu neublížila.* Nevěřím že dokážeš být ta zlá drahá Firesse... *Mluví potichu a v hlase je cítit snad i vášeň a touha. Ale jak může cítit něco takového k této dívce?! Ano. I když je čarodějnice pořád je to jenom dívka. Musí se usmát když začne mluvit o květinách ve vlasech.* Musím říct, že květiny schovávám abys je neviděla.. *sarkasmus.*//drahý Finne, kdy jsi ho naposledy použil?// *Když ovšem mluví o Khaelle jaké je to sluníčko... Na malou chvilku si na ní zase vzpomene, ale je to jen útržek... Vidí ji jak sedí na trůnu vedle něj. Nebo Caleba ? Kde je on?! Otevře oči a vidí Firesse blízko sebe* myslím že princezna bude dobrou královnou. //Ano a víš proč?! Proč to té Firesse neřekneš?// *Políbila ho znovu?! Chce víc! Chce to co já! Chytne ji za tvář tak že palec je na tváři a zbytek za uchem. Druhou ruku vplete do jejích vlasů a znovu zkrátí tu vzdálenost mezi nimi na minimum.* //Finne? Proč mám pocit že ji propadáš?// *Její rty opět chutnaly jako maliny a divoké ovoce. Její vlasy, ty hedvábné a husté kadeře které by se jen těžko dávaly do copu. Byl naprosto omámen. Přitiskne si ji opatrně blíž k tělu aby se mu nerozbila a rukou kterou ji čechral vlasy se přesune k boku. Pohladí ji jen opravdu něžné a opatrně. Ví že by to měl ukončit a a odejít. Ale copak to lze?! Ta vášeň! Ta neskonalá touha po jejich rtech a potřeba dotýkat se jí!*

Tě neučili, že nemáš věřit dívce s pěknou tváří? Že právě ty jsou ty nejhorší. *Zasmála se. Byla mile překvapená, že tu stále je a nezmizel hned jak řekla kdo před ním stojí. Většina z nich by už dávno utekla a ti co by zůstali, to dělali jenom proto slávu a přesto k ní v hospodách chodili všichni věštit budoucnost. Někteří i poté jejich služeb nadále využívali.* Bojíš se, že bych si z tebe utahovala? *Zasměje se a malinko zase nakloní hlavu na stranu, aby si prohlédla svůj výtvor s pampeliškou. Ta žlutá mu slušela, jak kdyby zvýrazňovala jeho rysy.* Ano to bude těším se až bude vládnout, přece jenom to bude jiné než teď. Je úžasná, skvělá a přitom strašně hezká a chytrá. *Nemohla ani tušit, že by mu ubližovala tím, jak o princezně mluvila. Mluvila o ní protože jí opravdu přišla skvělá a kdyby věděla jak mu tím ubližuje hned by přestala. Jenže jeho doteky byli pro ní jako smyslu zbavené. Každý jeho dotek ať už na tváři, ve vlasech nebo na boku s jejím tělem dělal divy, tam kde se jí dotkl její kůže hořela. ruce přesunula na jeho paže a pomalu je přesouvala až je omotola kolem jeho krku. Už dlouho s nikým tenhle pocit nezažila a proto se tomu poddala. Hlas v hlavě jí však upozorňoval at to nedělá. Cítila jak je něco špatně, jakoby jí povědomí říkalo, že on má někoho kdo na něj opravdu čeká a křičel tak hlasitě že se opravdu odtáhla a klopýtla dozadu. * Ne, ne, ne. *Zamumlala a zakroutila prudce hlavou.*

*zavrel oči jak kdyby ho bolela slova o princezně... Jak kdyby věděla co říct aby mu ublížila. Ta slova mu řezala do do mozku a pak i do srdce, ale na jednu stranu mohla říct cokoliv a dokud byla u něj všechno bylo utlumené. Veškeré jeho pocity a dokonce i svědomí si dalo volno. Ach drahá Firesse jak to děláš?!* Věřím že ta pampeliška ti bude slušet spíš než mě... *Vzal ji a tu květinu dál jí za ucho. Mohl by jí následovat kamkoliv by si řekla jen aby mohl opět cítit její rty. Když ho objala kolem krku cítil se jako nikdy. Ten pocit když ho chvilku někdo vlastní byl zvláštní. Pohladil ji po zádech a polibek malinko prohloubil. Když se ovšem odtáhla cítil se najednou hrozně prázdně.. jako kdyby mu odešlo slunce z jeho zivota. Jak kdyby opět mela prázdnota a temnota znovu zasáhnout.* Promiň. Omlouvám se. Nechtěl jsem ti ublížit. *Ano. Tenhle pocit měl. Že ji ublížil. Že ji zranil.* Omlouvám se drahá Firesse. *Jeho oči čpí touhou a vášní, a přesto jak vydražděný je se nějakým způsobem drží aby se jí opět nedotkl. Skloní hlavu a bojuje s nutkanim se na ni podívat. Ovšem toto nevydržel a kouknul se na ni. A natáhl k ní ruku* Firesse...

*Měla chuť protočit očima, nad tím, že jí by pampeliška slušela víc. Vždyť v jejich vlasech se musela ta žlutá ztrácet, ale přesto ho nechala jí za to ucho dát. Co jí však bylo líto, že jí ta kytička za pár dní uschne, ona by strašně ráda doufala, že bude tak krásná jako teď a bude jí připomínat, že ji dostala od někoho kdo jí začínal v hlavičce dělat guláš. V tu chvíli, kdy cítila jeho rty a jeho blízkost se necítila jako blázen, čarodějka nebo jen hloupá děvčina, která toužila jenom po společnosti. Poprvé za dlouhou dobu se cítila jinak, ani to nedokázala popsat. Byla plná energie a vzrušení jenže mělo to jeden háček a to velké červené a blikající slovo PŘESTAŇ v její hlavě. Odtáhla se. Měla tušení, že tohle ublíží ne jenom jí, ale z větší části jemu kdyby pokračovali. V tu chvíli se její mozek otočil o třistašedesát stupňů. Nevnímala jeho omluvu, místo toho si začala hrát s řetízky kolem krku, někdy za ně i zatáhla. Zelené očka jí těkali po lese. Chtěla se schovat a nebýt v jeho blízkosti, jenže jí přišlo, že stromy od ní utíkají pryč, jakoby jí nechtěli ukrýt. Z toho všeho jí dostalo až vyslovení jejího jména, ale až na podruhé to první neslyšela nebo jenom z dálky. Koukla na něj, její oči skenovali ty jeho, ale v něco v těch jejích bylo špatně.* Nemůžeš. Ne, ne, ne. Nejsem někdo koho by jsi měl líbat. *Byla přece jenom dobrá ve svém povolání čarodějky a v ostatních uměla číst i když u něj to šlo ztuha či víc než to, ale její svědomí, její malé já které jí chránilo v její zemi duhy jí říkalo, ať se stáhne, ani jeho ruku nepřijala. Stával se z í ten malý blázen.*

*nechtěl... Nechtěl jít od ní pryč. Ne teď...* Firesse.. jen.. dovol mi jen jeden polibek a slibuji že tě už nechám být. //Ach bože tohle už je moc Finne! // *Jo tys mi tu vážně chyběl! Teď?!* // Víš co? Ukaž jí že jsi nad věcí! Otoč se od ní zády // *poskrabal se na hlavě a otočil se od ní zády přesně jak říkalo jeho svědomí* víš co? Mas pravdu. Promiň že jsem tě políbil. Neměl jsem to dělat. *Až teď dá ruku ze svých vlasů dolů až za krk. Za krk který před chvílí držela ona...* //Možná bys s ní mohl si trochu pohrát... Možná jen malinko...// *Ach! Vítej zpět me svědomí!.. šel za ní a natáhl se tak aby za ní ji zašeptal do ucha* Firesse? Co citis když jsem takhle blízko? *Sám musel trochu polknout aby ji nepolibil na ten krk... Pak ji velice jemně pohladil po zádech po celé délce páteře a pak ji pustí a jemně ji políbí na tvář* mám přestat? *Prosim ne! Firesse řekni ne! Pousmál se*

*Podlehla mu. I kdyby to chtěl zahrát, že to on podlehl jí, byla by to lež. Vždyť byla jen dívka, která dlouho neměla nikoho tak blízko a i když jí to doposud nevadilo teď cítila opak. Milovala samotu jako nic jiného, protože byla tak odmalička učená, ale teď když byla s ním, tak blízko se jí ta samota zdála děsivá. Když se k ní otočil zády, byla to jen chvilka, ale chtěla se ho dotknout, zase jako před chvilkou, ale něco jí říkalo ať to nedělá, teď měla šanci. Mohla zmizet. Vždyť její chůze byla neslyšná, mohla se v lese ztratit.* /Řekla si kde bydlíš, rychle by tě našel/ *Její očka se zvětšila při jeho omluvě a ona se zmohla jen na pouhé prudké kývnutí hlavy. Chtěl si nasadit zpět svoji kapuci a zmizet, ale než stihl udělat to jednoduché gesto, byl až moc blízko ní. Cítila jeho dech na uchu. Jeho hlas v tu chvíli se jí zdál být děsivý, ale přitom cítil vzrušení. Na sucho polkla.* Cítím toho hodně. Míchá se to ve mě a přijde mi, že z těch pocit ze šílím. *Nemohla zešílet ještě víc než byla, ale přišlo jí to tak. V její hlavě se odehrával boj. Mohla se vysmeknout a utéct, ale to pohlazení na zádech byl jakýsi paralyzér. Mělce dýchala. Cítit jeho měkké rty znova jí nutili nelogicky uvažovat. Cítila jak se jí podlamují kolena a přesto dala hlavu malinko na stranu, aby mu zpřístupnila krk.* Finne prosím nepřestávej. *Zašeptala to, skoro neslyšně i se malinko zepřela, ale to jí bylo houby platné.*

*chytil její ruku a stále jemně po ní klouzal svými prsty po celé délce ruky. Když mu nastavila krk usmál se* //zřejmě máš ještě nějaké kouzlo Finne...// *Mohl by s ní teďka skoro vše udělat. Ale nač předbíhat? Políbil ji na krk který mu tak krásně nastavila. Zavřel oči a nasál její vůni aby mohl mít na co vzpomínat...* Chci abys na mě jen tak nezapomněla drahá Firesse... //Protože ty na ni nezapomeneš asi tak.... Nikdy?// *Pohladil ji po tváři přes krk, ruce, až na bok kde i zůstane. Jak byl za ní tak se přetočí tak aby stál před ní a hledí ji do očí... * Co se mnou děláš Firesse? *Možná na tu otázku ani nechtěl znát odpověď, ale musel se zeptat. Musel říci tu vetu. Chtěl ji stále držet a dotýkat se ji. Ale pustil ji. A odstoupil od ní a nasadil si opět kapucí* //chceš se trápit Finne?// *Otočí se k ní zády a kopne do větvičky a pak se na ni podíva. Chtěl ji. Chtěl ji moc! Zkrátil opět tu vzdálenost mezi nimi a políbil ji na rty. Pak se odtáhl* promiň