Náhodná známost

*Neměla se mu vystavovat, jak nějaká kořist.* /Jsi jako oběť a on dokonalý lovec/ *Přesně tak se cítila. Jak kdyby čekala na popravu a on měl být ten kdo jí připraví o život. Byla pravda že jí připravoval, protože jeho rty na její krku a doteky z ní dělali loutkovou panenku.* Finne *Zašeptala jeho jméno, nedalo jí to. Chtěla držet jazyk za zuby, ale on nad ní přebral veškerou kontrolu. Přestala i dýchat a na chvilku zavřela oči. Chtěla mu říct, že ona za nic nemůže, že to on je ten kdo je dostal do téhle situace, ale přesto řekne to co jí v hlavě vyskočí jako první.* Třeba to jsou kouzla Finne *Zněly tak jednoduše a přitom uvěřitelně, ale i tam byl náznak toho, že lhala. Když byl před ní otevřela oči a zadívala se do těch jeho. Nevěděla, co v nich chtěla vidět, ale když se odtáhnul. Když se jí přestal dotýkat a nebyl tak blízko, aby cítila jeho dech, najednou jí byla zima a její tělo tím tuplem přestalo odpovídat na vnější podněty. Jen tem stála, zorničky se jí zúžili a ona by nejradši knukla, aby se doprosila dalšího doteku, přesto i ta malá chvilka od něj jí zase změnila myšlení a po polibku jen zakroutila hlavou.* Nemůžeš se neustále omlouvat, pak to slovo ztratí význam.

*jeho jméno z jejích úst znělo jako písnička. Jako dokonalá píseň. Miloval ten zvuk. Miloval jakým způsobem to jméno vyslovila. Chtěl by poslouchat její slova každý den. Cely den. Co bylo ale zvláštní bylo to jak cítil jak přestala dýchat. Jak vnímala jeho tělo a jeho doteky. Takže je na tom stejně!* Měla bys dýchat drahá Firesse... *Usmál se. Přišlo mi to jako dobrý žert. Když ovšem začala mluvit o kouzlech.. na malou chvilku se zastavil a snad i o tom přemýšlel* //zapomněl jsi že je to čarodějka co? Drž se od ní dál Finniane! Je to čarodějnice která tě momentálně ovládá!// *Ale pak si vzpomněl na její reakcí když se jí dotkl.. ne, nepoužívá zadna kouzla* myslím že si přeješ aby to kouzla byla. Ale víš že je to skutečné drahá Firesse... *Riskoval. Riskoval hodně a přitom nic. Ztratil by ji. Chyběla by mu? Jistě že ano! Už nyní se cítí jako blázen když je od ní jen na dva kroky... Ale ne Firesse... Tohle ne. Nemluv mi tu o omluvach...* Drahá Firesse, *nadechl se a koukal na ni . Do těch zelených smaragdu ve kterých se odráželo slunce i měsíc... Mohl v nich spatřit snad všechnu moudrost světa a přesto by nic nenašel...* Já... *Zapomněl co chtěl říct. Zřejmě něco o omluvach... Ale to teď je jedno. Důležité je že ona tu stojí. Stojí a neutíká....*

*Vadilo jí to, že věděl, jak se právě cítí, že nedýchá a za to mohl on. Ta jeho osobnost, ty jeho oči, jeho rty a doteky. On mohl za to, že se mu poddala a klidně by ho nechala s ní dělat cokoliv.* /Vzpamatuj se Fire, nesmíš se nechat oblbnout, má to být naopak/ *Jenže on měl pravdu ohledně kouzel. Tak moc si to přála, aby za to mohla ona, aby ho mohla ovládnout a tohle bláznovství ukončit, protože faktem bylo, že se jí to líbilo a to jí děsilo více než on samotný.* Nikdy nepodceňuj kouzla Finne, třeba to dělám díky mému potěšení. *Chtěla mít navrch, před ním. Protože podle ní teď vyhrával on. Jenže její jméno z jeho úst neznělo tak tvrdě, když ho říkala ona samotná. Znělo příjemně, cítila v něm i jakousi touhu a štipek lásky blázna, který by to co dělal neměl. Když byli od sebe začínalo její sebevědomí nad ní brát kontrolu.* Víš, že tohle není správné. Neměl by jsi tu být se mnou. Nepřináším štěstí nebo něco pěkného. Tohle je jenom poblouznění a ty to víš. Jsem ta nejhorší volba, kterou jsi v tomhle lese mohl najít. *Rozpřáhla ruce při poslední větě a byla si jistá, že les s ní souhlasil. Měl jí rád ale na druhou stranu jí nenáviděl, ona mu brala tvory a nic mu na oplátku nedávala. Stále však stála i když pomaloučku od něj odstupovala. Čím dřív tohle ukončí tím dřív on na ní zapomene.*

*zastavilo se mu srdce. Vi co bude následovat... Teď ho pošle do háje!*//kurva! Zkurvil jsi to Finne... Měl bys ještě něco udělat aby na tebe jen tak nezapomněla... Ale.. co?// *Jde k ní a chytne ji za ruku a tu si dá na svou hruď na místo kde je srdce které nyní silne buší. Měl pocit že to jde slyšet snad na míle daleko... Chtěl být s ní a chtěl aby i ona se cítila tak jak on se cítil v její přítomnosti.... Jako blázen. Jako šílenec který neví kam dál* myslíš že nejsi ta dobra?! Myslíš že jenom kvůli tomu že čarujes jsi ta zlá?! Kdepak drahá Firesse... *Zavrtěl hlavou v nesouhlas. Pak se odtáhne dál a dá si prsty do vlasů.* Já jsem princ Finnian. Moje matka... Královna Diana je Valkyrie a oživila mě když mi byl rok... //Co to do prdele...?! Proč ji to říkáš ty debile!!!!?// Nevim proč ti to říkám... Neřekl jsem to živé dusi... Jen jsem ti chtěl říct že jsi krásná a sakra úžasná ženská. Milují tvuj tón hlasu když říkáš mé jmeno. Bože! //Ať žije chladná hlava drahý Finne!// Jestli chceš teď odejít... Prosím. Jdi. Nemůžu tě sledovat a nechci ti dělat problémy. Jen mi dej poslední polibek a já snad budu muset žít s tím že jsi byla jen můj přelud... //Zoufalý Finn? Páni!//

*Svá slova, která mu říkala ji v hlavě naskakovaly a ona je jenom říkala. V tu chvíli se cítila jako prázdná schránka. Nemohla mu ublížit ne mu. Kdokoliv jiný, ale on si to nezasloužil.* /Kdyby ses k němu nepriblizila na začátku tvůj život by byl v mnoha ohledech jednoduší./ *Když cítila jeho srdce jak prudce bije, chtělo se jí plakat, protože měla v plánu mu ublížit ale ne fyzicky, ale psychicky. Ona se nemohla vázat, tohle štěstí či neštěstí si nemohla dovolit.* /Nemůžeš mu dovolit k tobě něco cítit Fire/ Finne neznáš mě. Nevíš co dokážu. Co když to co právě teď cítíš je jenom ten prelud. *To co říkala ji taky bolelo, ale ona věděla, že její svědomí ji donutí za pár dní či týdnu se cítit jako předtím. Jen se bála že ho uvidí pokaždé když zavře oči. * Ty jsi umřel? Takže jsi princ, jsi královského rodu. *Překvapená k němu natáhla ruku. Položila ji na jeho záda a udělala k němu krok aby ho mohla obejmout. Na to jak o ní říkal ty pěkne věci které nikdy od nikoho neslyšela mu nic neřekla. Jenom by to pokazila a jí se to líbilo.* Zasloužíš si někoho lepšího. Někoho jako je princezna Finne. Nejsem někdo pro prince. *Cítila jak její zelené oči plní slzami a zavrtela hlavou než se odtahla. Obešla ho a věnovala mu jeden z posledních polibku.* Víš kde bydlím, ale pro tvé dobro bude lepší když budu jenom tvůj prelud Finne. *Ta slova ji lamala srdce na tisíc kousků. Udělala krok od něj a než si nasadila kapucí, aby tak schovala své vlasy a oči se na něj slabé usmála.* Sbohem Finne. Princi, který dostal další šanci. *Naposledy se na něj podívala a on si mohl všimnout slz, které ji po tváři stekly, proběhla kolem něj a letmo se ho ještě dotkla, než ji pohltil les a po ní nebylo ani památky. Jako kdyby ten prelud opravdu byla. *

*zatínal zuby a tak moc se držel aby nevypukl v zal a vztek. Tak moc se snažil aby nevybuchl. Ale když zmínila ji... Už to nevydržel* Nemluv o princezně... Prosím. *Nesnášel když se podceňovala. Ona nebo jakákoliv dívka. Chytl ji za ramena a koukal se jí do očí jak kdyby je mohl ovlivnit. * Přestaň tohle dělat. Ver si. Firesse ji krásná ženská! Stačilo by to slovo a mohla bys mít kohokoliv! Ver mi. Pokud budeš chtít... Pomůžu ti se sebevědomím. Udělám pro tebe první poslední ale začni si věřit! Slib mi to! //Co to říká?! Přelud?! Bude to lepší?!// Lepší možná pro tebe drahá Firesse. *Nevydržel to. Jediná kapka slzy z jeho černých oči spadla přímo na jejich spojené ruce. Odtáhl se a když na svých rtech cítil ty divoké maliny... Zavřel oči ještě pevněji a když se odtáhla ona... Všechno ho bolelo. U srdce nejvíc. Pohlédl na ni.. nevěřil že by to mohlo být naposledy. Když zahlédl její skleněné oči jak z nich čpí ten smutek a ty křišťálové slzy padají k zemi měl touhu k ní vyrazit a ty slzy zlibat.* Říká se zatim. Drahá Firesse *poseptal. Nevěděl jestli ho slyšela, ale přísahal že ji znovu najde!*